Pro Tomáše Konečného je zisk titulu mistra republiky jedním z největších úspěchů kariéry. Podařilo se mu to v roce 1999 ve Žďáru nad Sázavou. Bývalý výborný profesionál, vítěz etapy na Vueltě a současný trenér české reprezentace, dobře ví, že vyhrát domácí šampionát je každý rok strašně těžké. A před blížícím se mistrovstvím republiky Škoda Auto v silniční cyklistice se v obsáhlém rozhovoru podělil o vzpomínky ze závodů o domácí titul i o své dojmy, jak vidí nadcházející bitvu v Mladé Boleslavi (20.-22. srpna).
Tomáši, jak těžké je vyhrát domácí mistrovství?
Obrovsky… Je to jeden závod, kde není žádná šance na reparát. Až zase za rok. A k tomu, abyste uspěli, musí v den D sednout úplně všechno. Je to stejné jako mistrovství světa. Já když přišel do mužů, byl jsem druhým rokem osmý, což bylo pro všechny dost velké překvapení. Další rok už jsem byl druhý za Luborem Tesařem. No a dál už jsem měl nálepku favorita. Jenže najednou se to ne a ne podařit. Jsem moc rád, že alespoň jednou vše vyšlo. Pro mě ten titul hodně znamenal a vážil jsem si toho, že můžu vozit mistrovský dres.
Kam zisk titulu českého šampiona ve své kariéře řadíte?
Hodně vysoko. Kdyby člověk vyhrál Tour nebo mistrovství světa, tak má asi ten největší úspěch kariéry daný, ale já nedokážu jednoznačně říct, co je pro mě nejvíc. Vyhrál jsem etapu na Vueltě, závod Kolem Algarve, nebo královskou etapu Závodu míru, kde jsem v přímém souboji porazil Julicha, který byl třetí na Tour. Ale domácí titul je něco výjimečného. Aspoň pro mě to tak bylo. I když jsem jezdil u profíků v nejvyšší divizi, vždycky jsem chtěl mistrák jet. Ale vážím si všech úspěchů, protože za každým stojí spousta dřiny a odříkání.
Vzpomenete si na vítězný mistrovský závod?
Pamatuji si ho úplně do detailu. Trať ve Ždáru byla spravedlivá, jel jsem v neskutečně silném týmu eD´system-ZVVZ Jirky Ženíška, jemuž můžeme všichni děkovat za všechno, co pro cyklistiku udělal. Měli jsme tým, který závod dobře kontroloval. Jeli tam se mnou tenkrát borci jako Hruška, Andrle, Bílek, každý z nás mohl vyhrát. Pokrývali jsme úniky a dvě kola před cílem jsem odjel s Hruškou, Benčíkem a Kadlecem. V posledním kole nás dojela skupina s Padrnosem, Svoradou a dalšími, no a najednou nás tam bylo asi patnáct. Věděl jsem, že musím zaútočit. Tak jsem to zkusil pět kilometrů před cílem a odjeli jsme s Kadlecem. A říkal jsem si, že teď už to musí vyjít. Najel jsem první do poslední zatáčky před cílem a ten spurt jsem vyhrál. Byla to obrovská satisfakce a euforie. Už jsem měl titul z juniorů, ale v mužích je to něco jiného.
Je i pro všechny zahraniční týmy z nejvyšší divize titul domácího šampióna prestižní? Dřív tomu tak asi vždy nebývalo.
Je pravda, že dřív hlavně některé týmy ze Španělska nebo Itálie nechtěly mít člověka, který se nějak odlišoval kvůli dresu mistra. Ale ti chytřejší si dobře uvědomovali, že je to věc, která se dá dobře marketingově uchopit. Třeba Patrick Lefevere si na tom zakládal. Věděl, že když postaví do první lajny tři mistry republiky různých zemí a přijde za sponzorem, bude na to slyšet. Dneska už je to podle mě pro všechny týmy prestižní.
Jak moc je pro zisk titulu důležitý tým?
To je alfa a omega úspěchu. Když jsem jezdil u Jirky Ženíška, i ti nejlepší profíci to proti nám vždy měli těžké. Ale třeba v Táboře nám i tak Svorada vypálil rybník. Teď je tu dominantní Elkov, jenž má obrovskou sílu. Záleží, jak se proti nim domluví kluci z týmů, kteří jezdí venku.
Ale tyhle domluvy nikdy moc nefungovaly.
Ono je to těžké. Když je skoro každý v jiném týmu… Můžou spolupracovat tři čtvrtiny závodu a posledních třicet kilometrů pojede každý za sebe. Štybar i Vakoč hrozně chtějí vyhrát, taky je to pro ně moc prestižní, jako to vždycky bylo pro mě. Trať nyní v Mladé Boleslavi jim bude vyhovovat. Jsou to excelentní klasikáři. Ale Elkov má tu sílu obrovskou. Člověk může být skvělý, ale když proti němu jede deset lidí, je to strašně složité.
Máte informace, že by někdo šampionát v Mladé Boleslavi nechtěl jet?
Zatím ne. Ale je jasné, že třeba Honza Hirt, který je excelentní vrchař, to bude mít na mistráku vždycky složité. Pro něj by se muselo končit fakt na těžkém kopci. Spousta kluků z World Tour řeší i logistiku, která je teď díky Covid 19 hodně náročná. A Mezinárodní cyklistická unie mění pravidla skoro ze dne na den. Teď je to třeba tak, že každý musí mít na mistrák dva testy: jeden šest dní před startem a druhý tři dny. Navíc hned ve středu po mistráku je ve Francii mistrovství Evropy. Štybar i Vakoč to chtějí jet. Taky tam budou cítit šanci na úspěch.
Už se vám hlavou honí i myšlenky na mistrovství světa?
Samozřejmě, že na to musíme myslet. Letos máme jen čtyři místa, takže určitě nebudeme ti, kdo by tvořili závod. Trať je extrémně těžká, je to šampionát vyloženě pro vrchaře, takže z naší strany jednoznačně pro Romana Kreuzigera a Honzu Hirta.
