Pravidelní polykači kilometrů mění řetěz několikrát za sezonu, ale i pro příležitostné cyklisty by se jeho výměna měla stát rutinním úkonem. Ukážeme si, jak ji snadno zvládnout v domácích podmínkách. Získané dovednosti se mohou hodit i na cestách při opravě přetrženého řetězu.
Již víme, že „vytahaný“ řetěz nejsnáze odhalíme pomocí speciální měrky nebo posuvným měřítkem, když na jedenácti článcích naměříme hodnotu blížící se 132,9 mm. V tomto okamžiku bychom měli rychle začít shánět nový.
Při výběru se řídíme v první řadě počtem rychlostí, přesněji počtem pastorků na kazetě či šroubovacím vícekolečku. Pro 6–8 převodů se používá jedna šířka, modernější pohony s 9, 10, 11 a 12 rychlostní kazetou vyžadují vždy specifickou šířku řetězu.
Dalším rozcestníkem je volba výrobce. Lze předpokládat, že řetěz a kazeta od stejné značky nabídnou díky optimalizovanému tvaru zubů a článků tišší chod a rychlejší řazení. V praxi jsou ale rozdíly většinou téměř neznatelné a je možné říci, že řetězy a kazety různých výrobců jsou vzájemně kompatibilní.
Při výběru vás možná překvapí rozdílnost cen. Řetězy stojí necelé dvě stovky, ale i víc než tisíc korun. Cenu ovlivňuje zpracování (například duté čepy, odlehčené články apod.) i kvalita materiálu. U dražších řetězů existuje díky kvalitnější povrchové úpravě předpoklad delší životnosti.
Ovšem výrobce nepřelstíte, praxe většinou ukáže, že řetěz s dvojnásobnou životností stojí minimálně dvakrát tolik. Rozhodně neuděláte chybu, sáhnete-li někam doprostřed kvalitativní škály.
Správné nářadí, správná délka
Při výměně se neobejdete bez speciální nýtovačky. Často bývá v nějaké podobě součástí multiklíčů, ale pro pravidelnou domácí práci lze jednoznačně doporučit dílenské provedení. Není nutné pořizovat hned profesionální nýtovačku, výměnu lze zvládnout s nářadím za dvě stovky.
Nýtovačku použijeme nejprve k rozpojení starého řetězu. Jeho články vložíme do čelistí nýtovačky, zafixujeme opěrným šroubem (je-li jím nýtovačka vybavena) a trnem vytlačíme čep. Neustále při tom kontrolujeme, že trn směřuje kolmo na řetěz a opravdu tlačí doprostřed čepu. Zpočátku klade čep velký odpor, ale po jeho překonání jde již vše lehce.
Před montáží musíme nový řetěz zpravidla o několik článků zkrátit. Existují různá doporučení, ale měníme-li originální řetěz, který byl na kole z výroby, nebo řetěz namontovaný odborně v servisu, bude nejjednodušší naměřit délku nového řetězu podle toho původního. Z nového řetězu tedy odebereme tolik článků, abychom dosáhli délky shodné s řetězem původním. Samozřejmě nový řetěz bude vždy o pár milimetrů delší než řetěz opotřebovaný.
Postup u řetězu se spojkou
Dobrou zprávou je, že většina výrobců dnes přešla na spojky, jejichž použití je méně problematické než nýtování. Pokud nevynikáte zručností, vybírejte raději pouze řetězy se spojkou.
Ty se totiž jednoduše provlečou kladkami přehazovačky a vodítkem přesmykače, pak nasadíte dvoudílnou spojku a tlakem na pedály ji zajistíte (většinou pocítíte zřetelné zacvaknutí). Jedinou možnou komplikaci představují některé řetězy Shimano, které jsou navrženy jako směrové. Poznáte je podle toho, že mají nápisy pouze na jedné straně vnějších článků. Tyto řetězy se montují tak, aby články s nápisy směřovaly od kola, tedy k vám.
Postup u řetězu s čepem
Není-li řetěz dodáván se spojkou, přijde ke slovu opět nýtovačka. U řetězů pro moderní pohony bývá přibalen spojovací čep se zaváděcím trnem. Vložíme zaváděcí část do článku, opět přitáhneme opěrný šroub nýtovačky a spojovací čep zatlačíme tak, aby se dostal do roviny s plochou vnějšího článku. Nyní můžeme nýtovačku odložit a zkontrolovat, zda je čep skutečně ve stejné poloze jako čepy sousedních článků. Nesmí být zatlačen více ani méně. Je-li vše v pořádku, odlomíme kleštěmi zaváděcí trn.
Řetězy pro pohony s menším počtem rychlostí bývají často dodávány s čepem bez zaváděcího trnu připraveným ve vnějším článku. Postup spojování je shodný jako v předchozím případě, jen je potřeba postupovat opatrně, abychom nezdeformovali článek a aby čep přečníval na každé straně stejnou částí.
Nakonec vždy zkontrolujeme pohyblivost v místě spoje, tyto řetězy je většinou nutné po snýtování rozhýbat – nejsnáze to uděláme „lámáním“ řetězu do strany. Uchopíme řetěz do rukou, palci se zapřeme o články a ohýbáme řetěz tam a zpět.
Také u nýtování platí pořekadlo o cvičišti a bojišti. Práci s nýtovačkou si nejlépe nacvičíte na starém řetězu. Zkuste jej párkrát rozpojit tak, abyste čep z řetězu zcela nevytlačili (aby zůstal povysunutý z článku), a pak oba konce zase snýtujte. Teprve až získáte jistotu, pusťte se do akce naostro. Výměna řetězu není žádná věda, ale bez trošky cvičení se neobejdete.
