Dvě minuty maximálního úsilí, kdy v příkrém kopci tlačil do pedálů silou přes pět set wattů. Okamžik, jímž si Martin Stošek zajistil prvenství na Bikemaratonu Beroun a vítanou dávku sebevědomí před nadcházejícím mistrovstvím Škoda Auto České republiky v maratonu. Obhájce titulu z týmu Future Cycling Northwave před sobotním závodem na Dolní Moravě očekává mnohem drsnější bitvu. „Tuším, že se pojede tak pět hodin,“ předvídá šestadvacetiletý úřadující šampion.
Mistrovský závod měří 107 kilometrů a převýšení je bezmála čtyři tisíce metrů. Je složité se v letošní sezoně se na tak náročný okruh nachystat?
V přípravě jsem se snažil zařazovat tréninky, které trvaly třeba pět šest hodin. V květnu jsme byli s parťáky z týmu v Jeseníkách na soustředění. Občas jsem jel trénovat na Šumavu a zařadil kopce v délce pět až dvacet minut. Když člověk chce, tak si může trénink nasimulovat jako závod. Včetně intenzity. Rozhodující je umění zmáčknout se v tréninku. Kdo to zvládá, nemusí pak v závodě ani tolik trpět.
Maratonské závody se letos až na jediný v podobě Bikemaratonu Drásal nekonaly. Jde o velký problém absolvovat pak tak velkou porci kilometrů?
Je fakt, že já jel naposledy pět hodin minulý rok na podzim při Brasil Ride. Nevím, jak bude tělo reagovat na mimořádnou zátěž. Ale v daném směru je to pro všechny kluky stejné. Dlouhé a těžké. S předstihem si trať najížděl třeba i Jaroslav Kulhavý, okruh mapovali i další kluci. Je vidět, že všichni mají respekt. Když jsme byli trasu projíždět, moc rychle to neubývá. Terén je hodně kopcovitý a kamenitý, jede se vážně pomalu.
V posledních týdnech jste kombinoval přípravu na obhajobu mistrovského dresu z maratonu s tréninkem na mistrovství v cross country. Netříštil jste až příliš síly?
Nebude to mít negativní vliv. Tréninkový režim směrem ke cross country jsem jel tři týdny. Určitě mě to zrychlilo ve sjezdu. A možná jsem odolnější pro případné nástupy. Určitě by mi prospělo, kdybych měl v nohách dva závody stejné délky, kterou očekávám. Ale Drásala jsem jet nemohl a další příležitost nebyla, takže nemá smysl být vyjevený. Mám kvalitní základ z dubna a května, kdy jsem v sedle kola prožil hodně těžkých dnů a jel třeba tři tréninky do týdne v intenzitě, kterou očekávám při šampionátu. Hodně záleží i na zkušenostech a množství odjetých maratonů.
Ač obhájce titulu, tak v daném směru jistou nevýhodu proti zkušenějším kolegům máte.
Věnuji se maratonům druhým rokem. Ale rychle se učím. V hlavě jsem myslím připravený dobře, což je rovněž zásadní.
Generálku v podobě Berounského bikemaratonu jste ovládl. Šlo o vítané povzbuzení nebo s ohledem na poloviční porci kilometrů i nastoupaných metrů nehraje vítězství roli?
Je dobré, když se povede závod týden před vrcholem sezony. Šlo o dobrý moment z hlediska sebevědomí.
Z vašeho projevu na trati berounského závodu se zdálo, že jedete velice lehce.
Měl jsem připravenou určitou taktiku a plánoval zaútočit na posledním kopci závodu. Jel jsem ho asi osm minut při průměrném výkonu 430 wattů a přes dvě minuty jsem se zebe vydal dokonce přes pět set wattů, což už jsou hodně vysoká čísla.
Poslední dva závody jste vždy vybojoval stupně vítězů. Nejprve bronz při mistrovství republiky v cross country, pak první místo při Bikemaratonu v Berouně. Cítíte před obhajobou velkou formu?
Ještě dva týdny před šampionátem v cross country jsem věřil, že mohu útočit na titul. Ale pak přišla určitá únava, necítil jsem se ideálně a bronz v Peci pod Sněžkou jsem bral. Vítězství v Berouně bylo fajn pro sebevědomí. Věřím, že když na Dolní Moravě nic nepokazím, tak by to mělo být dobré. Hlavně, aby zůstal mistrovský dres v našem týmu.
Velkým adeptem na vítězství je i váš parťák a současně šéf týmu Future Cycling Northwave Kristian Hynek. Řešili jste taktiku?
Máme podobnou výkonnost a na trati si můžeme pomoci. Člověk je klidnější, když ví, že je v závodě stejně rychlý parťák. Fyzicky mi samozřejmě nepomůže, ale jde o určitý psychologický aspekt. Taktika se určuje až podle vývoje závodu. Když budu vědět, že na celý den nemám nohy, klidně se pro Kristiana obětuji.
Stačil jste si vůbec v sezoně poznamenané pandemií koronaviru mistrovský dres užít?
Hodně jsem toho zvládl už v druhé půlce minulého roku, kdy jsem v trikotu šampiona vyhrál třeba Dolomity Superbike, což byl skvělý moment. Ale je fakt, že jak se v posledních týdnech maratonské mistrovství blížilo, vozil jsem mistrovský dres při tréninku svědomitě, protože jsem si uvědomoval, že není navždy. Minulý rok jsem z dresu šampiona vysvlékl Kristiana, takže vše zůstalo v rámci týmu. Doufám, že i letos bude zlato naše.
