Pyšní se tuzemským titulem ze silničního závodu, byla evropskou šampionkou do třiadvaceti let. Nejlepší česká silniční cyklistka Nikola Nosková, která závodí za švýcarský tým Bigla Pro Cycling, tráví v sedle kola denně mnoho hodin. Všímá si, jak rapidně narostl počet lidí na tuzemských cestách. A to zejména v případě něžného pohlaví. I proto ochotně nabízí pohled na to, jak si den na bicyklu udělat příjemnější: „Poslouchejte své tělo, správně řaďte a hlavně jezděte, aby vás to těšilo.“
Drobné černovlásce je 22 let a patří mezi největší hvězdy české silniční cyklistiky. Rodačka z Jablonce nad Nisou si silniční cyklistiku vybrala, protože se jí líbí především její týmovost. A to i přesto, že je introvertní. „Vím o sobě, že mám někdy problém se správně rozhodnout. Třeba kdy nastoupit do úniku. A to je v cyklokrose nebo u závodů horských kol problém. V týmu si závodnice navzájem pomohou, podpoří se a během závodu často padnou i vtípky,“ lebedí si.
Na silnici předvídejte
Nikola po sezonách v sedle kola dobře ví, jaká úskalí milovníka cyklistiky čekají. „Hlavně si dejte pozor na auta!“ nabádá k ostražitosti na silnici.
Sama zažila mnoho kolizí. Naposledy minulý rok na Mallorce, když jí řidič nedal přednost, přelétla auto a roztrhla si kůži na stehně. „Trénink jsem normálně dokončila, a pak teprve hledala nemocnici,“ směje se závodnice, která bude příští rok startovat na olympijských hrách v Tokiu. „Klíčová je předvídavost. Je lepší vteřinu ztratit tím, že sáhnu na brzdy, než se zranit.“
„Cyklisté a řidiči se musí vzájemně tolerovat. Občas mi to ze strany řidičů trošku chybí,“ posteskne si Nosková a apeluje na zvýšenou pozornost ve sjezdech, kdy zatáčka může jezdce vynést do protisměru. „Snadno se pak mohou srazit i dva cyklisté. V Jizerských horách bývá velký provoz i na cyklostezkách,“ dodává.
Respekt má z jízdy ve městě. „Z kostek a tramvajových kolejí. Pokaždé, jak se takovému úseku přiblížím, zpomaluji,“ přiznává. „Při průjezdu podobnou lokalitou je třeba mimořádné koncentrace a rozvahy. Pokud někdo jede na projížďku s rodinou, nemá smysl se zrovna na kostkách nebo kolem tramvajových můstků někam hnát.“
Jezděte na lehčí převody
Sama si prožila velké patálie s příjmem potravy. Má sklon trénovat více, než jí ukládá trenér. Místo pěti hodin jezdila sedm, místo hodiny na vyjetí dvě. A tělo se začalo ozývat. „Hlavní poučka zní poslouchat své tělo. Není důležité mít najeto dvacet tisíc kilometrů za rok, ale mít kilometry najeté kvalitně,“ říká Nosková.
I proto má pro ambiciozní typ cyklistů jednoznačné doporučení. „Je lepší absolvovat třikrát čtyřikrát týdně dvou až tříhodinové jízdy, do nichž se zařadí intervaly. A když se vám nikam nechce, zůstaňte doma. Dejte na vlastní pocity,“ směje se.
Při tréninku či na amatérských závodech si všimla, že česká cyklistická populace ve velké míře neumí volit vhodné převody. „Hodně lidí jezdí na zbytečně těžký převod. Já většinou jezdím na abnormálně lehký převod, což má výhodu, že si vynaložené úsilí rovnoměrně rozložím,“ poukazuje nejlepší česká profesionálka.
„Hodně mě překvapilo, že si čeští cyklisté nepřeřadí před zatáčkou, za kterou nevidí. Nebo zastaví, nechají si navolený těžký převod, a pak se nemohou rozjet. Vždy to chce myslet dopředu.“ Zatímco se amatér rozjíždí na těžký převod, Nikola s lehkým převodem už je 300 metrů před ním. „Když by k takové situaci došlo stokrát během závodu, ztratila bych potřebnou energii.“
Hlavně se v sedle bavte
Samostatnou kapitolou je pak jízda v háku. Zde doporučuje koukat rovně před sebe, ne na zadní kolo jezdce před sebou. „Získat minimální odstup se lze naučit jen zkušenostmi a častým jezděním. I pro mě to bylo na začátku těžké,“ přiznává. „V časovkářské pozici se nedá brzdit a ta co jede vepředu, musí dávat absolutní pozor na ty, co jedou za ní. Musí jet rovně, nemůže prudce zahnout ani objet díru. Musíme si věřit.“
Je velmi pravděpodobné, že nikdo z běžných cyklistů se do „časovkářského vláčku“ nedostane, a tak je dle Nikoly Noskové klíčový jediný faktor: „Jezděte tak, aby vám kolo a čas prožitý v sedle přinášelo radost.“
