Říká, že současně pracuje na třech ročnících závodu. A taky že jakmile skončí ten aktuální, okamžitě se rozjíždějí jednání o tom následujícím. Takže si asi umíte představit, jak se Christian Prudhomme, ředitel Tour de France, cítil, když mu v březnu jeho závod „ukradli“. Je koronakrize, žádná Tour v červenci nebude, oznámili mu. Jenomže závod o žlutý dres přeci jen bude. Jiný, bezprecedentní, zářijový. Jako symbol návratu do života.
To ráno pochopili, že svět už nebude takový jako dřív. Stalo se to 15. března v Nice, kde měla 27. června 107. Grande Boucle odstartovat. Zaklepali na dveře jejich hotelového pokoje a za nimi na zem jim položili tác se snídaní. Společná jídelna totiž byla uzavřena, protože tak to o půlnoci nařídil premiér Édouard Philippe.
„Takže než jsme sedli na letadlo do Paříže, chtěli jsme najít nějakou hezkou restauraci, ale všechno bylo zavřené. Takže jsme na náměstí Massena, odkud Tour měla startovat, skončili na lavičce s tuňákovým sendvičem,“ vyprávěl Prudhomme o zážitcích ze dne, který všechno změnil.
Monument ohrožený prvně od 2. světové války
On je současně ředitelem etapového Paříž-Nice, jemuž se přezdívá závod za sluncem, ale který se proměnil v únik před tíživou realitou. „Během jediného týdne jsme museli původních pět tisíc diváků omezit na tisícovku, pak jim dokonce přístup zakázat a nakonec zrušit závěrečnou etapu,“ říkal direktor. Všechen respekt k březnovým etapám, ale hodnotě Tour se rovnat nemůžou. A její rušení by bylo totální katastrofou.
Jen pár dnů po poslední etapě Paříž-Nice, která byla závěrečným závodem před dlouhou cyklistickou výlukou, se Prudhomme a jeho pravá ruka Pierre-Yves Thouault setkali s prezidentem Mezinárodní cyklistické federace UCI Davidem Lappartientem, který se jich zeptal: „Bylo by možné letošní Tour odsunout?“
„Ne!“ vyhrkli oba současně, protože se jim to zdálo nereálné. Oba ale nakonec vychladli a vrhli veškerou energii do záchrany monumentu, ohroženého prvně od 2. světové války. „Ale rozhodli jsme vývoj komunikovat co nejméně, protože jsme věci neměli pod kontrolou a další den by nás mohl někdo chytat za slovo,“ vysvětlovat Prudhomme. „Nemohli jsme Tour přesouvat sem a tam, měli jsme jen jeden náboj.“
Hoteliéři rozesílali omluvy: Tour je priorita
Zájem ale měli všichni a jakmile i Nice kývlo, protože po letech proher konečně jednou vyhrálo šanci pořádat Grand Départ a nechtělo o svoji slávu zásahem shůry přijít, přidávala se i další města se svým souhlasem. „Bylo to jako domino, kde kdyby jeden kamínek vypadl, celá mozaika se zhroutí,“ říkal ředitel Tour, který s očekáváním sledoval nárůst zájmu.
A když ho uslyšel ode všech, rozhodl: Pojedeme od 29. srpna do 20. září. Oficiální oznámení přišlo 15. dubna, protože tou dobou už dostal dvakrát zelenou: z paláce předsedy vlády i od UCI, která přepracovala letošní závodní kalendář, kde Tour byla prioritou.
Ale teprve pak začala opravdová dřina. První, kdo dostal echo o novém termínu, byla Pascale Thomasová, která v pořadatelské společnosti ASO zodpovídá za ubytování. Ta odeslala hromadný e-mail pěti stům hoteliérů, kteří měli v červenci po 26 dnů zajišťovat 1800 noclehů. Jenomže mnozí měli zavřeno a neodpovídali. Teprve po dvou týdnech byli všichni obeznámeni s novou situací, ale pětina z nich měla problém – na září už měli pokoje, v nichž měli v původním termínu spát závodníci a organizátoři, zabukované. A tak museli hostům odeslat omluvu, protože… Tour je přece prioritou.
Symbol cyklistické renesance
U toho se ale Thomasová nezastavila, protože musela zajistit ještě větší lůžkové kapacity. Podle hygienického protokolu o rozestupech mezi lidmi totiž dostane nově každý tým jedno patro v jednotlivých hotelech a i v restauraci svůj oddělený prostor. Protože nejistota a strach přetrvává.
S tím se pojí i dva na zdravotnických omezeních závislé scénáře, se kterými pořadatelé pracují: jeden lehčí, ten druhý přísnější, který by postihoval jednotlivé lokality Tour jako start, cíl, trasy etap, stoupání.
To vše pro ochranu jezdců, takže konec je s podpisy a selfíčky pro fanoušky, rozestupy budou muset dodržovat u rozhovorů rovněž žurnalisté, jejichž počty budou v cílovém prostoru limitovány. A minulostí jsou také tolik propírané a kritizované polibky od hostesek na protokolárním pódiu.
„Bude to kuriózní Tour,“ tuší i sám Prudhomme a aby mohl použít původně plánovanou trasu, musel ji lehce adaptovat. Jeden příklad za všechny: 20. září v den dojezdu na Elysejská pole se slaví i Dny evropského dědictví. Starostka Paříže sice souhlasí s průjezdem kolem pyramidy u Louvru, ale policie hodlá omezit už zavedené kroužení pelotonu kolem Vítězného oblouku.
V Nice se peloton zastavil, v Nice se rozjede
A na novou Tour se budou muset adaptovat i diváci. Dnes Francie dovoluje shromáždění 5000 tisíc osob, přičemž v srpnu se bude nařízení revidovat. Ale Prudhomme je připraven i na scénář bez diváků v některých místech, v čemž mu policie slíbila pomoct. Ostatně i v minulosti už některá stoupání byla pro veřejnost z bezpečnostních důvodů uzavřena, třeba Sarenne 2013, Les lacets de Montvernier 2015 nebo Mur de Péguerre 2017.
Takovým krokem by byla dotčena i reklamní karavana, která se pohybuje před pelotonem a přiláká k trati 40 procent diváků. Potenciálně by jí hrozila objížďka rizikových oblastí, protože třeba minulý rok se na posledních 1600 metrech kopce La Planche des Belles Filles tísnilo 28 tisíc diváků.
Jestli se 107. Tour de France letos opravdu uskuteční, nebude v žádném ohledu normální. Všichni ji ale vyhlížejí jako symbol cyklistické renesance. Protože v Nice se v březnu cyklistika zastavila a z Nice se na konci srpna zase rozjede.
