Miluje cyklistiku, a protože je výtvarník, baví ho ji i kreslit a vytvářet plakáty s touto tématikou. Dvaatřicetiletý Lukáš Tomek, rodák z Nového Města na Moravě, vystudoval vysokou školu ve Zlíně. Posbíral už řadu ocenění. Rád se nechává inspirovat aktuálním událostmi, jako bylo například vítězství Petra Sagana na slavné klasice Paříž – Roubaix.
„Rodiče mě od malička brali na cyklovýlety. Už od čtyř let jsem jezdil s mamkou do nedaleké vesničky do práce a každý den řádil na kolech s kamarády na ulici. Dokonce mi rodiče v pěti letech koupili kolo s plným diskem, které vypadalo jako speciál pro dráhovou cyklistiku,“ vypravuje Lukáš Tomek, jak se rodila jeho láska k cyklistice.
Prozradíte, kdy se záliba v cyklistice spojila s dalším koníčkem – výtvarnem?
Ilustrátor se většinou v kreslení věnuje věcem, k nimž má vztah nebo pro ně přímo planou vášně. U mě bylo ježdění na kole jedním z největších životabudičů během dětství a dospívání. To se do mě natolik zapsalo, že i když teď tolik nejezdím a bydlím v Praze, tak si to stejně moc rád připomínám. Dokonce si člověk může při kreslení zažít i nějaké fantastické okamžiky. Jako například když připravuje plakát Fausta Coppiho a nastuduje si jeho biografii, anebo když se maluje historický obraz z klasiky Paříž-Roubaix a vy se cítíte, jako byste někdy v šedesátých letech jeli se závodníky na trati.
Tvoříte rád plakáty? Zaměřujete se na ně?
Plakáty jsou mým oblíbeným výstupem. Výtvarník se ponoří do tvorby a za pár dní nebo – u větších děl – týdnů má hotovo a fanoušci mohou spatřit výsledek. Obdivuji tvůrce, kteří se věnují komiksům, animovaným filmům nebo rozsáhlým knižním ilustracím. Já na taková velká díla nemám trpělivost, a proto je pro mě ideálním způsobem vyjádření plakát. A lidé je mají docela rádi, pořád chtějí další a další, tak pořád a pořád kreslím.
Kde čerpáte inspiraci?
Největší inspirací jsou aktuální události. Jako například, když Peter Sagan vyhrál Paříž Roubaix, nemohl jsem ani dospat a ráno běžel do ateliéru, kde jsem kreslil a kreslil. Plakát byl hotový den po Saganově triumfu. Stejně tak jsem to měl i s Tour de France 2019. Pokud něco ilustrátora chytne za srdce, je radost tvořit. Někdy si zase užívám dlouhodobou přípravu. Například teď pracuji na plakátu Gina Bartaliho a také na obraze Col du Tourmalet. Je krásné studovat historii, prohlížet fotky a vyrábět si z nich inspirační nástěnky.
V galerii tedy máme plakáty vycházející z aktuálních pohnutek anebo historických událostí – jako zmíněné plakáty o Saganovi, Tour de France, Paříž-Roubaix či Fausta Coppiho. Dále máme také hodně obrazů z volné tvorby, to jsou například Peloton, Maidens, Escape, Spring Classics – v těchto dílech si kreslím podle fantazie, užívám si svobodu a cítím se, jako bych byl zrovna na kole v té či oné situaci.
Vědí slavní cyklisté, že jste je zvěčnil?
Povědomí o ilustracích se pomaličku šíří světem, a tak už máme podepsaný plakát od Petera Sagana i v ateliéru. Občas nám cyklisté nechávají vzkazy na instagramu, o některých reakcích se dozvídáme od našich přátel, distributorů kol, s nimiž čas od času spolupracujeme na grafikách nebo plakátech. Je vždy příjemné vidět zájem, mít zpětnou vazbu od odborníků a také celebrit ze světa cyklistiky.
Sledujete cyklistiku? Máte mezi závodníky oblíbence?
Dobře se mi sledují výrazné charaktery pelotonu. Mám tedy samozřejmě rád Sagana, Alaphilippa, Rogliče, Bernala, Kristoffa,… Nakonec bych vyjmenoval prvních padesát cyklistů světa, jelikož každý má něco do sebe a každý do závodů přináší něco zajímavého. Potom mám rád hodně postav z historie, ale to by bylo na dlouho.
Dostáváte zakázky ze zahraničí?
Převážně se soustředíme na český trh. Mám hodně klientů, kteří přerostli v přátele a od těch je mnoho práce. Ze zahraničí ale čas od času přicházejí nabídky, které nejdou odmítnout. V posledních letech spolupracujeme nejčastěji s magazínem Culture Trip, ve kterém se naše ilustrace dostávají k milionům čtenářů a to je opravdu krásný pocit. Dělali jsme také pro Hollywood, propagační ilustrace k filmu Grand Budapešť hotel od Wese Andersona, toho si opravdu vážíme.
Ohledně cyklistiky jsou to samé příjemné zakázky. Je potěšující, když člověka osloví Eurosport, aby vznikla série obrázků k historii závodu Paříž Roubaix. Stejně tak je příjemné kreslit pro magazíny jako je 53×11 nebo Szosa. Krásné jsou také zážitky s pokreslováním kol – jako byl například projekt Festka Zero, kdy vznikly dva speciály, včetně ilustrovaných dresů. Pořád se také ozývají nadšenci, kteří chtějí originál do sbírky anebo portrét na zakázku, ve kterých zdolávají svoje oblíbené „etapy“.
Má ilustrátor Lukáš Tomek vysněný cyklistický okamžik, který by chtěl zachytit?
Popravdě už dlouho čekám na velký český úspěch a pevně věřím, že brzy přijde a vznikne tak krásný plakát.
Legendární Stelvio zachycené ilustrátorem Lukášem Tomkem. Foto: archiv Tomski&Polanski
Pracujete ve dvojici, s Ilonou Polanskou tvoříte duo Tomski & Polanski. Netluče se ženský a mužský element?
S Ilonou pracujeme již osm let, hodně nás spolupráce naučila. Hodně jsme si právě mužský a ženský element nastudovali a vyvážili. Člověk při práci v týmu pozná přirozenost druhého a potom už je u každé zakázky jasné, kdo by měl projekt vést a kdo bude zase šikovný na jeho technologické zpracování. Chce to hodně pokory, respektu, tolerance a potom je práce v týmu radost. Možná právě kombinace mužského a ženského přístupu – jejich výhod – je ten důvod, proč se nám docela pěkně daří.
Jak vaše obrazy vznikají?
Nejvíce si rozumím s digitální malbou. Na velké obrazovce – grafickém tabletu – maluji, jakoby to bylo v reálu. Jsem dítě počítačové éry a s moderní technologií si rozumím dokonce i o něco více než s klasickými štětci a plátnem. Hodně si dávám záležet na kvalitě tisku, papírech, aby byly plakáty té nejvyšší kvality a vydržely sběratelům na věky. Miluji také balení, vše je v krásně podepsané, orazítkované, ve speciálních tubusech s certifikáty pravosti, je to takové hraní si v dospělosti.
Když je velká část tvorby spojená s cyklistikou, jezdíte sám na kole? Absolvoval jste některé z etap slavných závodů?
Jsem nesmírně soutěživý, a proto jsem si zakázal počítat kilometry, připravovalo mě to o radost z jízdy. Moje nejoblíbenější trasy jsou v okolí Berounky, Křivoklátsko, Jizerské hory a také Jižní Morava. Tam jsem byl již mnohokrát. Vždy se rád vrátím a objevím něco nového, ať už je to krajina nebo lidé. Trasy velkého závodů jsem bohužel neprojížděl, ale určitě si někdy projedu Paříž Roubaix. A bylo by pěkné vyšlápnout slavné kopce jako Mont Ventoux, Stelvio, Tourmalet,… Určitě na to brzy dojde. Rád sleduji závody v televizi, baví mě statistiky, komentáře odborníků a také prostřihy o historii krajiny, kterou se právě projíždí. Byl jsem na několika etapách jako divák, ale popravdě si to více užívám u obrazovky.
Prý jste jako náctiletý kupoval legendární skládací kola a pokresloval je.
Skládačky byly moje srdcovka. Moje mamka mi o skládačkách básnila, když jsem byl malý. S tátou na nich projela celou republiku. Tak jsem si skládací kola zamiloval a potom jako teenager jsem se jim hodně věnoval. Sháněl jsem je ve starých garážích u kamarádů, nechal si je odkládat na sběrném dvoře. Potom jsem je renovoval, čistil, vyměňoval zašlé součástky, leštil chromové díly a nakonec jsem lakoval či pomalovával rámy. Potom člověk jezdil po městě jako král. Je pravda, že mám na takovou stavbu zase chuť a toto léto by mohl vzniknout unikátní pokreslený skládací veterán, design by Tomski&Polanski. Určitě o tom bude info u nás na instagramu a facebooku.
