V soli nakládaní sledi, krvavé steaky, červené víno s cukrem, holoubata, záhadné lektvary z ovoce i zeleniny, a dokonce i tabák a likéry. To vše bylo součástí jídelníčku profesionálních cyklistů. Ale byla taky řada věcí, kterým bylo radno se vyhnout: kohoutková voda, chlebová střídka a pomeranče po šesté večer.
I takové směrnice byly kdysi součástí „sbírky zákonů“ profesionálního cyklisty nazvané Le Métier, které si předávaly generace. Byl to tenkrát zkrátka jiný svět.
Když se cyklistika začala ke konci 19. století profilovat i do závodní podoby, pořádaly se dnes už nemyslitelné závody typu Bordeaux-Paříž na zhruba 560 kilometrů nebo Paříž-Brest-Paříž, který měřil dokonce 1200 kilometrů. Vše na jeden zátah.
Bartali za etapu vypil tucet syrových vajec
George Pilkington Mills, britský vítěz prvního ročníku Paříž-Bordeaux, si při první zastávce pochutnal na polévce, na druhé – to aby neztrácel čas – do sebe hodil jen několik kousků jemně nakrájeného masa a sklenici speciálního stimulantu. Další jídlo mu pak už za jízdy předávali jeho tempaři a tím vlastně založili nový trend, občerstvování lídra jeho pomocníky za jízdy.
Během premiérové Tour de France, jejíž letošní ročník měl odstartovat podle původního harmonogramu v sobotu, v roce 1903 ti nejlepší sotva kdy stavěli, jídlo vozili s sebou v kapsách dresů nebo taškách přes rameno. Ale pořád šlo o běžné potraviny: sýr, šunka, bageta, koláč…
Vítěz Tour de France 1909 François Faber dokázal spořádat šest steaků na posezení a podobně opulentní bankety vydržely až do 80. let, kdy ještě závodníci byli uvyklí snídat hovězí steaky nebo telecí, protože tak to přece radilo Le Métier. O koření a omáčkách se cyklisté domnívali, že dráždí žaludek, takže cyklisté jako Fausto Coppi jedli jen neochucená jídla. Gino Bartali zase dokázal o řídítka roztloukat syrová vejce a takto jich za etapu vypít třeba tucet.
Drogy a alkohol byly součástí denní rutiny
Jestliže od sexu týmoví manažeři své muže zrazovali, drogy a alkohol byly v pelotonu součástí denní rutiny. Seznam zakázaných látek byl sestaven až v roce 1965 a užívání dopingu bylo do té doby (a vlastně i potom) nedílnou součástí pelotonu.
Taky Coppi o dopingu mluvil zcela otevřeně a v rozhlasovém rozhovoru stanice Rai vysvětloval, co že je to ta slavná La Bomba. Řekl byste, Fausto, posluchačům, co bomba je? táže se ho reportér Mario Ferretti a Ital vypráví: „Je to pár náhradních nohou pro závodníka. Je vyrobena z tajných přísad a ta nejdůležitější je důvěra, že bomba funguje.“ Používají cyklisté bombu? „Ano. A ti, co tvrdí opak, s těmi nemá cenu se o cyklistice bavit.“ A vy, vy jste bombu využil? „Kdykoliv to bylo nutné.“ Kdy to bylo nutné? „Skoro pořád.“
Coppi vypadal jako kočka stažená z kůže
Jezdci na Tour de France mohli vozit bidony s pitím a měnit si je na občerstvovacích stanicích, ale zastavit se u týmového auta pro vodu, jako je to běžné dnes, bylo zakázáno. Dehydratace tak byla běžnou diagnózou a někteří dokonce věřili, že je to tak lepší. „Žíznivý je rychlejší,“ prohlašoval pětinásobný vítěz Tour Jacques Anquetil, který ostatně porušoval veškerá myslitelná stravovací pravidla.
Coppi vyjížděl na tréninky za největšího horka, aby uvykl červencovým pařákům ve Francii a naučil tělo nepřijímat tekutiny a nepotit se. Někteří Belgičané ze stejného důvodu konzumovali sušené sledě.
Víra, že čím krutější závod, tím více jídla bude třeba, trvala dekády. Dnes je všechno jinak, protože zvlášť etapoví specialisté počítají kalorie jako supermodelky. Hodnota výkonu na kilogram tělesné hmotnosti je pro ně měřítkem všeho. Když se dostanou na vrchol sil, není mnoho jiných legálních způsobů, jak se zlepšit než právě snižování váhy. Ostatně i o Coppim říkali, že vypadá jako kočka stažená z kůže.
Merckx kouřil i během Tour de France
I ve své době tolik obávaný Eddy Merckx potvrzoval, že mu chvíli trvalo, než význam správné stravy pochopil. „Protože když jsem byl mladý,“ říkával, „myslel jsem, že výživa je jednoduchá. Na svém kole jsem dřel, takže jsem hodně jedl. Až když jsem se v roce 1968 v týmu potkal s Italy, došlo mi, jak podstatná je tělesná hmotnost. Třeba Vittorio Adorni mi radil, že nejlepší dieta je odejít od stolu.“
Merckx byl prototypem moderního profesionála, který vnesl do sportu vědecký přístup. Jen jeden zlozvyk z minula mu už zůstal: „Rád jsem si vykouřil cigaretu, dokonce i během Tour de France,“ přiznával. „Uklidňoval jsem si tak nervy.“
