Má medaile z mistrovství světa v cyklokrosu, kde byl v mládežnických kategoriích jedním z nejlepších závodníků. Přesto se dnes táborský cyklista Adam Ťoupalík profiluje více jako silničář. Před letošní sezonou přestoupil do nejlepší domácí stáje Elkov Kasper a hned na prvních pořádných závodech roku se ukázal. V nabité konkurenci borců z World Tour vyhrál Krakonošův cyklomaraton. „Radost jsem měl velikou, byl jsem hodně namotivovaný,“ říká čtyřiadvacetiletý cyklista, který formu potvrdil i následným triumfem při Hanáckých okruzích.
Dva starty a dvě vítězství. Představoval pro vás restart sezony velké povzbuzení?
Pauza byla hodně dlouhá a já se nemohl dočkat, až do závodního kolotoče znovu naskočím. Byl to takový otvírák. Už předtím jsem jel pár nějakých menších závodů, ale v Krkonoších jsem byl poprvé s týmem. Další den se mi podařilo vyhrát Hanácké okruhy a byl jsem moc spokojený, jak vše vyšlo. Doufám, že v podobném duchu bude sezona pokračovat.
Jak jste vnímal dlouhou závodní pauzu způsobenou pandemií koronaviru?
Byl to nezvyk, nikdy jsem nic takového nezažil. S novým týmem jsem v únoru odjel do Chorvatska, stihli jsme jeden jednorázový závod a byl konec. Vlastně od října doteď jsme jen trénovali a člověk pořádně nevěděl, na co se má chystat. Ale snažil jsem se udržovat si výkonnost, byl jsem hodně s rodinou a většinu tréninků jsem absolvoval s bráchou Jakubem, který jezdí za Topforex Lapierre.
S bratrem řešíte cyklistiku nejvíce?
Stojí za mnou celá rodina, pro mě i pro bráchu toho obětovali hodně. Aspoň deset let osobního života, kdy s námi jezdili po závodech. Teď se jim to budeme snažit vynahradit.
Už víte, které závody pojedete dál? Počítáte se starty v zahraničí?
Tento týden jsme s Elkovem měli soustředění v Trutnově. V červenci půlka týmu pojede v Polsku etapák Okolo Mazovska, druhá část týmu včetně mě Český pohár a následně etapák Sibiu Tour v Rumunsku. To by měl být první opravdu velký závod, kde bych se chtěl už ukázat ve skvělé formě, stejně jako na mistrovství republiky. To jsou pro mě i tým důležité starty.
Když se vám před sezonou ozval Elkov Kasper, potěšil vás jejich zájem?
Měl jsem nabídku i z německého týmu, kde jsem působil minulou sezonu. Byli se mnou spokojeni, ale chtěl jsem domů. Elkov má navíc garantovaný lepší program i zázemí. Je zde prostor něco ukázat a trochu se zviditelnit. Navíc jsem po pěti letech v cizině doma, což je rovněž příjemná změna.
Elkov vás angažoval coby vrchaře. Jste s touto rolí smířen?
Bylo to tak dané. V kopcích to snad umím, ale nejsem na to sám. Skvělí vrchaři jsou i Karel Hník a Michal Schlegel. Měli bychom se o to nějak dělit a sbírat výsledky v těžkých etapových závodech, kde jsou kopce. Ale tým je skvěle vyvážený a máme lidi v podstatě na všechny typy závodů. Sprintery, tempaře i časovkáře. Každý je nějak zařazený a ví, co se od něj čeká. Nejdůležitější ze všeho je, abychom měli výsledky jako tým.
Proč jste vlastně skončil v belgickém týmu Corendon Circus, jehož součástí byl Mathieu van der Poel?
Tým postupoval do druhé divize a já měl slíbenou novou smlouvu. Kvůli cyklokrosu mi až do konce února 2019 platil stávající kontrakt a od 1. března jsem měl dostat nový. Ale začátkem února mi řekli, že moji smlouvu neprodlouží.
A dostal jste vysvětlení proč?
Moc jsem tomu nerozuměl. Byly tam různé tlaky, do týmu šli závodníci, kteří dokázali přinést nějaké peníze. A na mě prostě nezbylo místo.
Jak jste vzniklou situaci nesl?
Hodně špatně. Strávil jsem tam čtyři roky, byl jsem v Corendonu od osmnácti. Věřil jsem, že se nic nemůže stát. Byl jsem připraven jít k profesionálům, těšil jsem se na velké závody, kam jsme i díky van der Poelovi dostávali čím dál víc pozvánek. Těšil jsem se na to, že se budu moci ukázat. Bohužel to dopadlo jinak a upřímně říkám, že jsem nic podobného nečekal. Celý březen jsem cítil nechuť ke kolu i k cyklistice. Bylo to těžké i s novým angažmá, protože bylo dost pozdě. Ale naštěstí se mi podařilo sehnat místo v německém týmu Sauerland NRW a zase jsem se zvedl. Našel jsem tam dobré zázemí. Byl to menší kontinentální tým, který se soustředil hlavně na závody v Německu.
Co obnášela a jak fungovala spolupráce s největší hvězdou belgického týmu Mathieu van der Poelem?
Byl úplně v pohodě. Vždycky jsme byli menší tým s maximálně dvanácti lidmi, poznal jsem ho hodně dobře. Oba jsme jezdili krosy, trávili jsme spolu hodně času. Nevolali jsme si dvakrát týdně, ale ten vztah byl přátelský. Měli jsme si co říct. Měl rád legraci, hodně se mě vyptával na Česko, na české závodníky. Ale od doby, co jsem odešel, skoro v kontaktu nejsme. Napsali jsme si asi dvakrát.
Vaší prioritou teď bude výhradně silnice?
Chci vyhrávat závody, a jestli na silnici nebo v krosu, to je mi celkem jedno. Nikdy jsem neřekl, že jsem s cyklokrosem skončil. Pořád to nechávám otevřené. Uvidíme, jaká bude situace letos po zhuštěné silniční sezóně.
Váš největší cyklistický sen je spojený s cyklokrosem nebo silnicí?
Vždycky jsem snil o tom, že si jednou zkusím Tour de France. Rozhodně to nevzdávám. Pořád věřím, že se na velké závody ještě podívám. Záleží jen na mně, jak se mi bude dařit.
Ale cesta do World Tour může být dost dlouhá…
To je mi jasné. Teď jsem v kontinentálním týmu, i když ve velmi dobrém. Ale v cyklistice může jeden vydařený závod všechno změnit. Nějaké sny člověk mít musí, jinak se sport dělat nedá. Může to vyjít i nemusí.
