Ožívá všechno. Ani bikepacking nezůstal po pandemii koronaviru pozadu. Závod, který je první, může být vždy jen jeden. A přesně takovým je Loudání českou krajinou, které odstartovalo ve středu dvě hodiny před půlnocí. Malý peloton cyklistů vyrazil ukrajovat dlouhé kilometry české obdoby Great Divide, kterou již dlouhých třináct let pořádá s kamarády Libor Hůlka.
Můžete přiblížit, jakým závodem vlastně je Loudání českou krajinou s letošní délkou 660 kilometrů a převýšením 16 660 metrů?
Závod organizujeme společně s kamarády, kteří toho najezdili daleko více než já. Jde o akci, jež klame svým názvem, protože je opravdu velmi extrémní a svými parametry často překonává slavnější závody tohoto druhu. My nicméně Loudání nevedeme ke slávě, ale spíš chceme, aby si závod uchoval atmosféru přátelství, kdy se většina z nás dobře zná a okruh závodníků nemá vysokou obměnu.
Proto máme TOP20 historického pořadí, kdy za každý ročník získává účastník určité body do historické tabulky. Být v TOP20 pro Loudaly hodně znamená, protože jim zajišťuje účast v příštím ročníku, na který není vůbec snadné se dostat.
Loudání má letos na programu třináctý ročník. Jak jste se dostal k pořádání závodu?
Já sám jsem ze začátku byl k podobnému závodu trochu skeptický, tyto akce ještě neexistovaly nebo v jednotkách a počet účastníků byl rovněž v jednotkách. Později jsem ale klukům začal pomáhat, a protože oni chtěli Loudání jezdit a mně to tehdy zdraví nedovolovalo, tak jsem se chopil pořadatelské taktovky, hlavně během závodu samotného. Byť je Loudání závod zcela bez podpory, v průběhu přeci jenom vyžaduje celou řadu řešení vzniklých situací. Ať už na trati nebo při komunikaci s fanoušky, tedy funkční mapu s online pohybem závodníků, funkčnost záznamu trasy všech a podobně.
Na světe postupem času vzniklo spoustu bikepackingových akcí a závodů. Kde jste na začátku čerpal nápady a jaký podnik je pro vás vzorem?
Původní inspirací byl asi Iditarod na Aljašce. Spíš jde ale o inspiraci v rovině ideje dlouhého nonstop závodu. Jinak, protože jsme byli mezi prvními, razili jsme si cestu sami bez nějakého vzoru. I dnes je Loudání závod poměrně výjimečný a jedinečný.
Některý závod je dle popisu extrémní, nonstop, bez zajištění nebo jsou některé akce vlastně jen vyjížďkami. Můžete přiblížit specifika Loudání?
Na Loudání potřebuje cyklista dobrou hlavu, dobré zdraví celého těla a také orientaci v mapě. Trasa se každý rok mění, je tajná a jede se podle papírových map. Specifická je také náročná kvalifikace, to snad zatím žádný jiný závod rovněž nemá. V zimě lidé brázdí kopce celé republiky, aby nasbírali body, které jim dají nějakou šanci se dostat na start. Loudání je také známe tím, že vede předem neprojetou trasou a nabízí spoustu překvapení, jako velmi obtížně prostupný či těžko zdolatelný terén. Převýšení bývá na počet kilometrů dost extrémní. A když se k tomu připočte, že hodně kilometrů účastníci nachodí s kolem na zádech, tak extrémnost dost stoupá. Na Loudání už vyhořelo opravdu hodně jinak skvělých cyklistů.
Píše Loudání českou krajinou výjimečné příběhy?
Příběhů nabízí Loudání opravdu hodně a já se každý rok těším na after party, kde se ten nepřeberný počet příběhů sdílí mezi všemi. Takže opravdu těžko vybírat. Třeba Pavel Macháček zvaný Margl je jedním z těch, kteří přispívají svými příběhy horší orientace. Jeho výkonnost je neuvěřitelná a určitě bývá mezi favority Loudání, jen kdyby nedělal chyby v trasování. Tak se občas my, co sledujeme vývoj, dobře bavíme u online mapy a trasy často ztraceného Margla. Pokud někoho Loudání bude zajímat, může sledovat na webu závodu smsky od Loudalů, které jsou povinné a kde píšou o svých fyzicko-psychických stavech. Tam je toho k úsměvu každý rok také hodně.
Jste nejen organizátorem výjimečného závodu, ale sám trávíte mnoho hodin v sedle kola. Co pro vás představuje bikepacking?
Možnost, jak být na kole a v přírodě způsobem, který mám nejraději. Tedy dlouho a absolutně svobodně, se vším, co k životu v tu chvíli potřebuji. Příležitost k nevšedním příběhům a k potkání zajímavých lidí.
