Říkáte si, že závodní bikepacking je tak trochu oxymóron? Kdepak! Mnohým lidem prostě nestačilo závodit na tratích cyklomaratonů. Pro mnohé padesát kilometrů není vzdálenost, na které by si chtěli špinit kolo. Sto kilometrů taktéž nestačí. A tak po celém světě po americkém vzoru Great Divide Race postupně vzniklo mnoho bikepackingových závodů. Pojďme se podívat na specifika těchto soutěží.
Závodní bikepacking je poměrně mladá disciplína. Když pomineme začátky věhlasných závodů jako je Tour de France (některé etapy na začátku 19. století měly i 500 km), které se v mnohém podobaly současným bikepackingovým závodům, za praotce závodního bikepackingu lze považovat americké závody IditaBike a Great Divide Race.
Rozsáhlé planiny Aljašky a ostré kopce Skalistých hor, kde se tyto závody každoročně konají, k takovým výkonům přímo vybízí. Historické začátky obou akcí lze datovat na začátek tohoto tisíciletí. Silniční bikepacking je ještě o něco mladší disciplínou. První závody na dlouhou vzdálenost bez zajištění se konaly až v roce 2013. Teprve před sedmi lety se uskutečnil závod Transcontinental Race, který v současné době pravidelně naláká přes dvě stovky účastníků. Jak už sám název napovídá, jedná se o přejezd kontinentu, tentokrát Evropy.
Časomíra běží, ať spíte či sedíte v hospodě
I když by se mohlo zdát, že v bikepackingovém závodě nejsou potřeba žádná pravidla, opak je pravdou. Časomíra všech zúčastněných začne odpočítávat ve chvíli startu závodu a nezastaví, dokud nedorazíte do místa cíle. Bez ohledu na to, zdali spíte nebo sedíte v hospodě. Cíl je vzdálený klidně i 7000 km daleko, dovedete si tak představit, že vteřiny úplně nehrají roli.
Ručičky hodin nicméně neúprosně odpočítávají každou další minutu. Mnoho závodů velmi často začíná ve večerních hodinách, patrně pro snazší oddělení zrna od plev. Tedy závodníků, kteří vyráží s ambicemi a plánem, a závodníků, kteří jedou přežít a snaží se dojet do cíle.
Komerční služby ano, kamarádská pomoc ne
Dalším z důležitých pravidel bikepackingových závodů je taktéž celou trať zvládnout bez cizí podpory. Veškeré vybavení si závodník musí vézt s sebou na kole, nemůže přijímat žádnou kamarádskou pomoc na cestě. Jezdci však samozřejmě mohou využít občerstvení a dalších komerčních služeb kdekoliv na trase závodů. Některé akce dokonce zakazují jakoukoliv jízdu v háku, včetně jízdy za vašimi soupeři.
Tato pravidla jsou zásadním rozdílem mezi závody typu Race Across America (RAAM), kdy je závodník doprovázen, vyživován a hydratován po celou dobu akce podpůrným týmem. Díky technologickému pokroku jsou závodníci na většině moderních bikepackingových závodů povinni vozit GPS logger, který přesně mapuje trasu účastníka.
Trasa je na některých závodech pevně daná, na jiných je pouze nutné se dostat z bodu A do bodu B. Zároveň je možné na takové trati každého závodníka sledovat z pohodlí domova, obdivovat tak jeho úctyhodné výkony.
Audax ride
Nemusíte se hned vrhat do nejnáročnějších podniků jako jsou Transcontinental Race nebo Great Divide Race, bylo by to i velmi nerozumné. U takto náročných akcí bývá až padesát procent účastníků, kteří nedokončí. Již v příštím díle se můžete těšit na přehled českých bikepackingových závodů jako je Loudání, 1000 Miles, Toulání Šumavou, Highlands ultra nebo Montes Ferei.
Do té doby se však ani nemusíte hlásit na žádný závod, stačí si vytyčit trasu, stanovit čas a můžete vyrazit. V západních zemích tomuto již vymysleli název, tzv. Audax ride. Hlavně už vyrazte ven!
