Téměř deset tisíc fanoušků, kteří jej bedlivě sledují. Ondřej Cink z týmu Kross se bez rozpaků dělí o tréninkové statistiky s příznivci prostřednictvím aplikace Strava. Velice často je možné u jeho záznamu k vidění zkratka KOM (King of the mountain) označující nejlepší výkon v určeném úseku. „Nyní, když se vůbec nezávodí, jde o obrovské zpestření přípravy,“ lebedí si devětadvacetiletý reprezentační biker.
Od zimní přípravy absolvoval jediný mezinárodní závod na Kypru, následně svět ochromila epidemie koronaviru. Rodák z Rokycan, který minulý týden vyhrál Šumavský pohár MTB na Zadově, se snažil tréninkový proces náležitě okořenit. Pro We Love Cycling popisuje, v čem hledal motivaci.
Během května se to korunkami označujícími nejlepší čas u vašeho jména v aplikaci Strava jen hemžilo. Zaměřoval jste se v období bez závodů na konkrétní úseky?
Jsem hodně soutěživý typ. Závody mi moc chybí. Vynahrazoval jsem adrenalin ze soubojů na trati alespoň částečně na Stravě. Z mého pohledu jde o super zábavu. S dalšími závodními cyklisty se hecujeme kvůli časům v rámci různých segmentů. Jde o zpestření tréninku. Skvělé zpestření! Není jednoduché udržet motivaci, když už vlastně kromě jediného závodu sedm měsíců jen trénuji.
S ohledem na množství nejlepších časů vaše tréninky občas připomínají lov na segmenty. Studujete předem jednotlivé úseky?
Občas se podívám s denním předstihem do mapy, kde přibližně jednotlivé segmenty začínají. Když mám třeba intervalový trénink, tak je to super. Aplikace mi ukáže, kolik kilometrů v kopci pojedu, jaký bude maximální sklon, kolik procent je průměrný sklon. Hodně to využívám. Ale nejsem zase takový blázen, že bych si aktivoval upozornění o začátku a konci měřeného úseku.
Plánujete si tréninkové jízdy, aby pokaždé zahrnovaly jiné úseky, a tudíž jste mohl usilovat o nejlepší časy na větším množství míst?
Ne. Jezdím podle chuti, aby mě jízda bavila a užil jsem si ji. Asi nejprestižnější segment v blízkosti Prahy, kde bydlím, je Řevničák. Tam jsem první před Jirkou Hudečkem a bikerem Matoušem Ulmanem. Hodně teď jezdím na Křivoklátsko, pokud mám vytrvalostní trénink. Tam jsem pár top časů posbíral. A jsou tam krásné kopce.
Třeba ve Skryjích, kde jste sedmikilometrové stoupání zvládl za patnáct minut a pět vteřin.
Tamní kopec si dávám právě jen v okamžiku, kdy mám delší vytrvalost. Pro specifický trénink na sílu je to super. V době závodů by na to nebyl prostor, protože v plné sezoně se jezdí rychlé tréninky a hodiny na kole se zkracují, aby mělo tělo energii na závod. Dlouhá stoupání jezdím jen v rámci tréninků trvajících čtyři nebo pět hodin.
Na cross country, které je vaší disciplínou, jsou vhodnější kratší stoupání, že?
Určitě. Skvělou lokalitou jsou cesty kolem Berouna, kde jsou krátké a intenzivní kopečky, ideální pro trénink maximální intenzity. Nepotřebuji dlouhé kopce. Stačí do osmi minut.
Máte v tréninku přesně dané, kdy pojedete na horském a silničním kole?
Záleží jen na mojí chuti. Maximální intenzity se snažím jezdit na horském kole v terénu, přestože výkonnost a watty jsou nižší než na silnici. Ale v terénu člověka rozhazují kameny, kořeny a další nerovnosti. Simuluji si třeba závod, kdy jedu těžký interval v kopci a v maximálních tepech rovnou najíždím do sjezdů. Je to mnohem bližší závodu. Na silničním kole jde o čistý výkon. Tam se mohu soustředit na watty a čísla.
Jak vlastně v nynějším období bez závodů s trenérem Karlem Martínkem skládáte přípravu?
Tři dny trénuji, jeden den mám volno. Většinou kombinuji jeden vytrvalostní trénink, pak mám dva s intervaly. Ale nejde o intervaly jako v sezoně, kdy jde o vážně těžké tréninky v maximální intenzitě. To je vyčerpávající i psychicky. Pak mám třeba sedmkrát za sebou dvouminutový interval, pauzu a opakování. Jedu na jeden kopec, odjezdím trénink a jedu domů. Nyní si užívám okruhy, které si volím podle chuti.
