Závodil tam jeho otec, závodí tam nyní i jeho bratr Mathias a v Itálii svoji obživu a snad i vysněnou cestu do profesionální cyklistiky hledá rovněž on sám. Karel Vacek je v devatenácti dost možná největší talent českého pelotonu, který na Itálii nedá dopustit. Toto pro něj země ležící na Apeninském poloostrově znamená…
Itálie
Když se ho zeptáte, co je vlastně typická Itálie, neumí přesně odpovědět. A tak říká: „Garda, Toskánsko nebo Neapol… Itálie je tak obrovská, že každá část má své kouzlo a každá je svá. Je všude tak stejná a přece tak jiná.“
Karel Vacek našel útočiště na severu v okolí Bergama, kde sídlí i jeho tým Colpack Ballan, a tento průmyslový kout země přirovnává k životu v Praze. „Taky je to tam hektika, žádná pohodička.“ Snad je to i tím, že tahle část země je pod částečným vlivem sousedního Rakouska, jež má náturu přece jen o něco striktnější.
Ale jakmile se vypravíte na jih, za teplem, je cítit, jak zem i obyvatelstvo chudnou. A že sluníčko je nutí k opatrnějšímu životnímu tempu. „Čím je člověk jižněji, tím víc je všechno v pohodě, na všechno je víc času. Lidi jsou tam malinko lenivější a mají věci víc na háku,“ všímá si cyklista z Šumavy, ale stejně je to jeho zamilované místečko. Super země, super jídlo a hlavně super lidé. „Jsou daleko otevřenější, kamarádštější a přívětivější než v severních zemích, jako je třeba Německo,“ porovnává. „Nestalo se mi, že bych měl špatnou zkušenost, že by mě odněkud vypakovali.“
Tagliatelle
A taky spaghetti, rigatoni, fusilli, maccheroni, fettucine, lasagne… Kolik druhů těstovin ještě napadne vás? A kolikrát musíte sáhnout vedle, než zjistíte, že ty italské vážně nemají konkurenci? „Fakt jsou opravdu nejlepší a nezáleží na tom, odkud jsou nebo jakou značku zrovna vyberete,“ přesvědčuje český vrchař.
„Jakmile jsou těstoviny italské a v Itálii vyrobené, tak jsou na úplně jiné úrovni než všude jinde ve světě. Miluju všechny druhy a ještě se mi v Itálii nestalo, že by mi nějaké nechutnaly.“ Těstoviny alias pasta jsou totiž národním pokrmem, ale s jednou podmínkou – musejí být uvařeny al dente. „V Čechách je zvykem těstovinu víc rozvařit, ale mně chutnají jedině takto,“ říká.
Odmítá, že by těstoviny už byly u cyklistů přežitkem. Italové jsou na nich závislí a nedokážou bez nich fungovat, sám Vacek ale raději mixuje. „Snažím se to kombinovat s rýží a bramborami, které mám jako přílohu, neboli zdroj uhlohydrátů, nejraději. Ale když jste v Itálii, tak si brambory prostě nedáte,“ ví dobře. „Tagliatelle jsou jedny z mých nejoblíbenějších, dělají se s krémovými omáčkami nebo s pestem. Kombinace se smetanou, lososem a špenátem je prostě skvělá.“
Antipasto
Ital si jídlo bez antipasta, neboli jakýchsi chuťovek na úvod oběda či večeře, neumí představit a této módě po letech strávených v Itálii podlehl už i Karel Vacek: „Moje nejoblíbenější je sušená šunka Prosciutto di San Danielle s chlebem nebo třeba tyčinkami grissini. Italové jich mají několik druhů, nemají skoro žádnou chuť, ale s šunkou krásně ladí dohromady.“
Mezi antipasto se počítají saláty nebo mořské plody, poté následují primi piati, což je předkrm v podobě těstovin, za druhé jídlo se bere maso, ale už bez přílohy, jen se salátem a finále obstarává dolce neboli dezert. „Takováto posloupnost funguje i v domácnostech, ne jen v restauracích,“ říká český cyklista.
Latté
Taky to vnímáte tak, že Itálie = káva? „Italové bez ní nedokážou žít, ale já kávuju jen málo,“ prozradí Vacek a možná se tím trochu vymyká prototypu cyklisty, pro nějž je tento nápoj nezbytností. „Kávu nemám jako drogu, jak to má většina cyklistů. Když si dám dobré kafe, tak si ho vychutnám, ale že bych pil pět hrnků denně, to ne.“
Nejraději má Vacek klasické espresso bez cukru i mléka, zato vztah k latté si nikdy nevybudoval. „Měl jsem ho asi jednou v životě a nejelo mi,“ připouští. „Hlavně mladší generace nebo ženy si ale bez ´latéčka´ nedokážou představit den.“
Imperio
V tomto bodě nepůjde o historický exkurz do Říše římské, ačkoliv o historii taky částečně půjde. Protože zatímco v letech dávno minulých byla Itálie těžištěm profesionálního pelotonu, kde jména jako Saeco, Mapei nebo Lampre budily obdiv i respekt, dnes není prvoligový celek s italskou licencí ani jeden.
Ačkoliv třeba Trek-Segafredo by se pro svůj italský management a pro polovinu rozpočtu tekoucího z italské kasy dal za apeninský celek možná označit. Přesto Vacek říká: „Impérium je pořád správné slovo, ale jen když nebudeme hledět na tu nejvyšší kategorii. Protože Itálie je říší amatérské cyklistiky. Na kole tam jezdí snad úplně všichni. V žádném jiném státě jsem tolik lidí na silničních kolech a v pěkných dresech neviděl. Největší sledovanost má sice fotbal, ale určitě není tolik lidí, kteří si jdou zakopat s míčem, jako těch, kteří aktivně provozují cyklistiku.“
To, že Itálie aktuálně nemá registrovanou žádnou World Tour stáj, je primárně otázkou peněz. Itálie na tom není ekonomicky úplně nejlépe a zvlášť ne v této době. Ale jestliže na absolutní vrchol profesionálního sportu se rozpočty najít nedaří, tak financování mládeže patří k prioritám. A z toho pak plyne obrovská základna a tím i konkurence. „Přirovnal bych to ke Koloseu s gladiátory,“ pronese Vacek. „Tam je taky moře bojovníků, ale jen ti nejlepší jdou dál. Probít se v Itálii je těžké, ale když to zvládnete, získáte si respekt a lidi vás budou milovat. Budete u nich za hvězdu.“
Amore
Potřebujete ještě další důvody, proč byste měli tuhle vášnivou zemi milovat? Karel Vacek v tom má jasno: „Itálii budu milovat vždycky pro to, čím Itálií je. Se vším všudy. Ale nejvíc kvůli lidem a rodině, kterou jsem si kolem sebe v Bergamu vytvořil. A až krize opadne, určitě se co nejdřív vrátím, protože bez Itálie si neumím představit cyklistiku a nedokážu si představit, že bych bez Itálie mohl žít.“
