Jeho tým povýšil do WorldTour, Daniel Turek se však mezi vyvolené nedostal a ve stáji Israel Start-Up Nation hájí pouze barvy její farmy se statutem kontinentálního týmu. Přesto mohl mít dobré vytížení a s prvním týmem absolvovat kvalitní starty. V únoru závodil v Kolumbii, ještě stihl etapák v Turecku. K tomu jeden den na soustředění ve španělské Gironě. A pak šup domů kvůli výjimečnému stavu.
„Sezona je a bude úplně jiná. Čekám, že to přinese zásadní změny i do budoucna. Pokud se rozběhne, bude během těch tří měsíců šílený boj o smlouvy a myslím, že se špatná ekonomická situace hodně odrazí i ve sportu,“ říká 27letý cyklista z Lanškrouna.
Jak dlouhou pauzu snášíte?
Jsem jeden z mála, který měl letos aspoň dva závody. Samozřejmě, že pauza asi není příjemná pro nikoho, ale my jsme na tom ještě tak špatně nebyli, protože se u nás dalo trénovat venku. Já za poslední dva nebo tři roky skoro nebyl doma. Počítal jsem si loňský rok. Absolvoval jsem 47 letů a 87 závodních dní. To je dost slušná porce. Takže jsem nyní byl docela rád, že jsem mohl být chvíli doma. Ale jak člověk neví, co bude, chybí mu trochu motivace. Přesto se snažím udržovat na slušné výkonnosti a až budu vědět, kdy začnu závodit a budu mít nějaký vrchol, postavím k tomu přípravu.
Začátkem roku jste byl ale na cestách docela dost.
Hned z Kolumbie jsme měli letět do Číny na Tour of Hainan. Závod zrušili, tak jsme se s celou skupinou přesunuli do Turecka na Tour of Antalya. Vrátil jsem se 24. února, deset dní byl doma a odlétal do Španělska na soustředění. V Gironě jsem absolvoval jeden trénink, a pak byl vyhlášen nouzový stav. Okamžitě jsem sháněl letenku domů. Podařilo se mi ji koupit na druhý den ráno, takže jsem přiletěl do Prahy v deset dopoledne. Kdybych přiletěl o dvě hodiny později, musel jsem být dva týdny v karanténě.
Měl jste v domácích podmínkách kvalitní možnosti na trénink?
Jezdil jsem tři týdny sám s rouškou, nikde jsem nemohl stavět, což bylo trochu otravný. Teď už je to výrazně lepší. Můžu vyrazit na trénink ve skupince, pokecat, zastavit někde na kafe. V listopadu jsme se s přítelkyní přestěhovali do Prahy, protože tu dělá koncipientku v advokátní kanceláři. Takže pomalu poznávám cyklisty a tréninkové trasy. Ze začátku jsem z toho měl trochu obavy, ale Praha předčila moje očekávání. Bydlím ve Stodůlkách, všude jsou krásné silnice. Jezdím hlavně směrem na Příbram. A další výhoda je, že to mám kousek na letiště. I když jsem toho zatím moc nevyužil…
Pro váš tým by měla začít sezona už 1. července. Věříte, že to bude možné?
Uvidíme, jak to bude s otevřením hranic, což je asi největší problém. Vůbec netuším, jak to bude vypadat, pokud se sezona rozjede. Někdo bude namotivovaný, jiný demotivovaný. Někdo jezdil dva měsíce doma na trenažeru, jiní se stejnou dobu chystali ve vysoké nadmořské výšce. Teď je to tak, že čekáme na telefonu, co se bude dít. Poměrně brzy bychom měli dostat nějaké další informace. Sám jsem hodně zvědav. Jestli se závodění rozjede na všech frontách, bude to pro týmy šíleně náročné na logistiku. Je to úplně výjimečný rok, který může přinést hodně zajímavých věcí do budoucna.
Mrzí vás hodně, že jste se nedostal na soupisku vašeho WorldTour týmu a figurujete jen ve stáji nadějí ve třetí divizi?
Jsem samozřejmě zklamaný. Nejvíc se na tom asi podepsalo naše spojení s Kaťušou. Museli vzít dost lidí od nich, nějaké závodníky už měli podepsané dřív. Najednou bylo na soupisce dvaatřicet lidí a my, co jsme byli pořád na čekačce, jsme měli smůlu. Úmrtnost byla poměrně velká. Ale hned jsem dostal nabídku do našeho kontinentálního týmu. Výhodou je, že čtyři až pět lidí od nás může jezdit celou sezónu na závody s prvním týmem, tedy kromě startů ve WorldTour.
Co se pro vás změnilo?
Po finanční stránce jsem šel o nějakých třicet procent dolů. Materiál máme stejný, jen oblečení jiné. Vzal jsem to pozitivně, protože může být i hůř. Zároveň vím, že do týmu patřím. Uvidíme, jak to bude příští rok. Je možné, že tým nebude potřebovat třicet závodníků. Těžko říct.
O smlouvy bude bojovat řada lidí. Dokážete si představit průběh sezony, pokud se rozjedou závody?
Může to být pěkné maso. Když se závodí celý rok, tak se každý snaží vyladit formu na určitý blok. Teď ho budou mít všichni skoro stejný, aby byli dobří sedm týdnů z těch třech měsíců. Všichni se budou chtít ukázat, závody budou hodně vyrovnaný.
A jak to bude ve vašem případě?
Taky se budu chtít co nejvíc zviditelnit, to je jasné. Pak se uvidí. Moc rád bych si místo ve WorldTour vybojoval.
Nemáte obavy, že sport jako takový může mít velké problémy s financemi?
Podle mě se pandemie koronaviru projeví hodně. Pořadatelé menších závodů můžou mít velké problémy, řada firem zkrachuje. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby zase došlo k nějakému spojení týmů, aby přežily.
