Pokud budete hledat osobu s dokonalým spojením všech základních filozofických principů bikepackingu a obrovských fyzických možností, Štěpán Stránský bude pro vás zcela jistě inspirací. Aniž by to věděl, připravoval se již ve svých mladických letech na velké závody, jako 1000 Miles, Hope 1000 nebo Loudání. Základní přístup: hlava je palivo, tělo je stroj, je jeho všeříkající bikepackingový princip.
Vyhrál jste velké domácí i světové závody. Co pro vás představuje bikepacking?
Jeden ze způsobů, jak na sebe napojit zpřetrhané kořeny přírody. Je to dobrodružství, při němž vždy dosáhnu cíle, protože samotný finiš je jen jeden z možných cílů. Je to způsob, jak začít věřit prvotním rozhodnutím a do tohoto rozhodnutí nemíchat rozum, logiku… Je to pro mě způsob nalezení pokory a úcty. Je to prostor pouze pro mě. Je to bolest, očista, krása, radost, smutek, láska, život. Hlava je palivo, tělo je stroj – to je moje bikepackingová mantra.
Dokážete pojmenovat nejzásadnější bikepackingovou akci, které jste se zúčastnil?
Vždy mi přijde, že ta poslední akce, kterou jsem absolvoval, je nejzásadnější. Ta mě posune aktuálně nejdál. Nejzásadnější však asi bylo Loudání, téměř před jedenácti lety, což byl můj první bikepackingový závod, který mě v životě nasměroval touto cestou. Nebo Loudání v roce 2019, desáté výročí tohoto závodu a hodně náročná trasa. Závod jsem vyhrál, byť s velikou penalizací a nebýt bikepackera Toma Navrátila ani bych závod nejspíš nedojel, neboť jsem poztrácel mapy, které mi on sám přivezl, když mě dojel.
Poslední noc jsem jel potmě bez světla, letěl jsem přes kořeny, klacky, kameny, do kopce jsem cválal a znal každý kousek cesty, po které jsem se pohyboval, byť jsem nic neviděl a nikdy po těchto cestách nejezdil. Ochrana nade mnou byla ale tak silná a moje pokora tak veliká, že se mi nemohlo nic stát, zřel jsem minulost i budoucnost v aktuální přítomnosti. V poslední řadě samozřejmě moje paměť vyplavuje vzpomínky na desetiletého kluka se svým tátou, jak čundruje na kole po českých horách. Tati děkuji ti, že jsi mě tohle naučil.
Ve sbírce máte opakovaně pozice na stupních vítězů z prestižních zahraničních závodů ve Švýcarsku, v Izraeli či v Polsku. Tyto akce vás nijak neformovaly?
Určitě byl zásadní i Navad 1000 (nyní přejmenovaný na Hope 1000) ve Švýcarsku, kde jsem to všem takzvaně natřel z pohledu traťového rekordu. Mohl to být závod Wisla 1200 v Polsku, kde jsem se totálně vykostil, neboť jsem jako jediný jel na uzoučkých dvaatřiceti milimetrových pláštích v terénu a dokázal zajet do třetího místa ve velké konkurenci a na trati, která mi vůbec neseděla.
Zásadní mohl být i závod HLC v Izraeli, kde jsem jako druhý v cíli zažil nespočet dobrodružství, poznal mnoho velice silných osobních spojenců (nejen mezi lidmi) a hlavně pochopil, že být vítěz neznamená být první v cíli. Mohl to být podnik 1000 Miles, který jsem jel třikrát, každý rok obsadil jednu z pozic na bedně a zároveň to byl před několika lety první bikepackingový závod, který jsem vyhrál. Tehdy to pro ego byl neskutečný balzám. Zásadní byl a je WOLFman, který organizuji, protože vidím bikepacking z druhé strany.
Trénujete nebo ve skutečnosti jen tak jezdíte?
Oboje a nic. Většinu švihů beru jako trénink, když jedu s přáteli, tak je to spíš projížďka. Ale teď se moc nekoná ani jedno, dostal jsem v životě signál, že musím na rok zabrzdit a věnovat svoji energii někde jinde, takže jsem zrušil účast na českém Toulání a kdovíjak to bude s Bohemia Divide a dalšími závody…
Jaké je vaše oblíbené vybavení na bikepacking?
Co nejméně věcí s sebou. Dále věci, které se dají multifunkčně využít. Oblíbené vybavení je to, které si vytvořím na míru, nebo které vyvíjím se společnostmi působícíma v cyklistice. Nebo také specifické přírodní doplňky a medikamenty, které se vesměs nedají koupit, nebo o nich nejsou všeobecné znalosti. Třeba určité typy minerálů, exotických ořechů, sušeného ovoce, výtažků z bylin apod.
Co byste doporučil začínajícím bikepackerům?
Pochopení přírody a sama sebe to je ten zásadní cíl, vyhrát (nebo si stanovit čas, nebo pořadí v cíli) je až na dalších místech z hlediska priorit. Sběr zkušeností je v bikepackingu zcela klíčový, lze jej provádět nepřímo čerpáním zkušeností od ostatních a přímo, tedy vše si prožít a ozkoušet na sobě. Začínající bikepackeři mě mohou navštívit v orlických horách, kam se stěhuji z Prahy a rád zodpovím jejich otázky, když mi přivezou pytlík ořechů, nebo nějaké ovoce, nebo přispějí svoji prací u nás…
Která je vaše oblíbená vícedenní trasa?
Nemám takovou trasu, většinou vícedenní trasy nejezdím vícekrát za sebou.
