Už za sebou má první kilometry v nové sezoně. Bezmála rok stará zkušenost probudila vášeň z dětských let. Andrea Bezděková, Miss 2016, opět pravidelně využívá k udržení kondice a figury cyklistické kolo. V jeho sedle se pohybovala od předškolního věku. Během pozdějších studií však bicykl zanedbávala. „Ale při loňském maratonu jsem si našla cestu zpět a můj vztah ke kolu je nyní mnohem bližší,“ vypravuje s úsměvem šestadvacetiletá členka týmu We Love Cycling.
Nejkrásnější dívka Česka za rok 2016, úspěšná modelka a kolo. Jak to jde dohromady?
Náramně. Já jsem jezdila od malička. Už ve třech letech jsem nepotřebovala přídavná kolečka. Rodiče jsou hodně akční, tudíž jsme doma vykonávali prakticky všechny sporty. Dbalo se u nás na všestrannost. Během studií jsem tolik nejezdila, ale v loňském roce jsem v kole znovu našla zalíbení.
Co bylo restartem cyklistické vášně?
Absolvovali jsme během léta v týmu osmi lidí v dresu We Love Cycling Handy cyklo maraton. Šlo o non stop závod. Jsem milovník zážitků a dobrodružství, tudíž jsem s účastí souhlasila. A předčila má očekávání. Když jsem musela jet ve dvě v noci lesem, měla jsem jízdu jako bobříka odvahy.
Věděla jste vůbec do čeho jdete?
Ani trošku. Tehdy jsem souhlasila, aniž bych si cokoliv předem zjistila. Ale měli jsme skvělou partu. Zvolili jsme tempo, které nám bylo příjemné. Nesoutěžili jsme, užívali si jízdu a závod zvládli. Nadchlo mě to. A směrem ke kolu zocelilo. Všechny cesty, které teď podnikám, jsou snadnější. Těžký kopec ani rozbitá stezka mi strach nenaženou.
Dovolují vám pracovní povinnosti v běžném režimu usednout na kolo?
Určitě. Záleží spíše na mojí chuti. Modeling u nás není tak striktní jako ve světě, kde platí různé zákazy. Nikdy jsem neměla nic zlomeného a pokud si na kole vyrazím, jsem schopná ho mít plně pod kontrolou.
Odřenin či úrazu, který by vás na pár měsíců mohl připravit o práci, se nebojíte?
Vůbec. Strach z pádu nemám. Udržuji si určitý respekt, jezdím s rozumem. Když nejde o fatální úraz, tak těch pár dnů hojení v případě nějakého škrábnutí nic neznamená.
Jste v sedle kola pravidelně?
Zásadně nejezdím sama. Potřebuji mít po boku parťáka. Takže záleží i na časovém programu ostatních. Doma jezdím nejčastěji s taťkou, v Praze mám dva známé, kteří se kolu věnují hodně aktivně. Jsem schopná jet klidně tři dny po sobě, ale pak si dám zase dva týdny pauzu. Po Praze nebo na okolních cyklostezkách zvládnu klidně šedesát kilometrů, u rodičů v kopcovitém terénu mi stačí polovina. Dosud jsem jezdila jen na horském kole. Ale kamarád si nyní pořídil gravel bike a nemůže si jej vynachválit. Je to pohodlnější, rychlejší. Dost možná se nechám zlákat.
Jezdíte po cyklistických stezkách, nebo si troufnete i do silničního provozu?
Já nikdy nevybírám trasu. Prostě jedu, co mi bylo zadáno. Ale vlastně mi nevadí vůbec nic. V Náchodě, kde žijí rodiče, se nejvíce pohybujeme po polních či lesních cestách. Občas je třeba přenést kolo přes padlý strom. Ale nevadí mi ani cyklostezky nebo silnice.
Řešíte účes a podobu vlasů, než vyrazíte na kolo?
V minulosti to tak bylo. Ale už jsem z toho vyrostla. Navíc pod přilbou stejně jakýkoliv účes zanikne. A já vnímám cyklistickou helmu jako součást výbavy, kterou beru automaticky. Asi nikomu extra nesluší. Ale bezpečnost je na prvním místě.
Cyklistický outfit vybíráte pečlivě? Nebo se prostě obléknete do sportovního podle toho, co vám přijde pod ruku?
Alespoň v tomhle směru ženu nezapřu a oblečení vybírám tak, aby mi to slušelo. A snažím se vždy všechno barevně sladit.
Není pro ženu pohybující se v modelingu problém cyklistické opálení přesně podle rukávů a kraťasů?
Není to zrovna moc sexy podoba, jak nabrat od slunce barvu. Rozhodně nejde o věc, po níž bych v souvislosti s cyklistikou toužila. Tudíž pokud jsem na kole během slunečného dne, následně se snažím opálení vyrovnat po celém těle.
Poznávají vás další cyklisté? Setkáváte se s žádostmi o společnou fotografii?
Pod helmou a v brýlích zůstávám anonymní. Myslím, že v sedle kola si každý hledí svého.
Honíte množství kilometrů? Nebo jste spíše cyklistický požitkář a během jízdy co chvíli zastavujete?
Jsem zastáncem varianty, že se na kolo má sednout a jet. Když dojedu danou trasu, náležitě se odměním. Kolo představuje povolení hřešit. Po každé jízdě si dopřeji něco sladkého a při vědomí, že jsem měla určitý výdej, si jídlo užiji dvojnásobně. A stejné je to vlastně i s pitím. Běžně můj pitný režim vyplňuje jen voda. Ale na kolo si beru iontový nápoj, po jízdě si pak vychutnám kofolu.
Sledujete cyklistiku obecně? Nebo jsou závody profesionálů zcela mimo váš zájem?
Nemohu říct, že když se jede etapa Tour de France nebo jiné závody, tak bych seděla u televize nebo internetu. Ale mám kolem sebe hodně lidí, kteří závody sledují. Takže mi nic zásadního neuteče a mám všeobecný přehled.
A jakým sportem ve vašich očích profesionální cyklistika je?
Musím říct, že závodníci při etapových bitvách mají můj velký obdiv. Zejména kvůli štrekám, které jsou schopni jet během jediného dne. Když k tomu připočtu převýšení, je to vážně neuvěřitelné.
