Závody jsou v nedohlednu. I tak český biker Ondřej Cink podnikl v sedle kola životní akci, která se mu hlavou honila už několik let. Během jediného dne prožil na bicyklu přes jedenáct hodin, ujel 351,55 kilometrů a při průměrné kadenci 89 spálil 10 646 kalorií! Jak dlouho se na výjimečný trénink chystal? A jak vypadá stravování během celého dne na cestě?
Vyžaduje výjimečná tréninková jízda speciální přípravu?
Vlastně vůbec. Věděl jsem, že třístovku pojedu ve vytrvalostním tempu, hodně lehce. V přípravě během předchozích dnů jsem se nijak nešetřil. Ve středu jsem měl trénink intenzity, ve čtvrtek jsem jel pětadevadesát kilometrů a měl těžkou posilovnu. V sobotu jsem pak na kole cítil svalovou bolest právě z posilovny.
Konzultoval jste zařazení obrovské porce kilometrů s trenérem Martínkem?
Ano. Schválil mi to. Dokonce jsme se během jízdy potkali, protože kousek od trasy má chalupu. Přijel nás pozdravit. Vytrvalostní činnost v nízkých intenzitách se do přípravy zařazuje. Pro mě šlo o výzvu. S kamarádem Ondrou Paurem jsme třístovku plánovali tři nebo čtyři roky. Chtěli jsme objet Mallorku, jenže v rámci tréninkového procesu před sezonou na něco takového není prostor. Při epidemii koronaviru a přerušeném závodním kalendáři nadešel ideální čas.
Během 351 kilometrů jste nastoupal 4038 metrů. Brali jste při plánování trasy v potaz, že budete v sedle více než deset hodin?
Plán připravoval Ondra. Startovali jsme z Prahy. Prvních dvě stě kilometrů už jel, pak jsme cestu natáhli za Plzeň a zpátky jeli přes Křivoklátsko, kde to oba známe a já na tamních kopcích moc rád trénuji.
Při sobotní jízdě jste spálil 10 646 kalorií. Jak vypadal jídelníček v sedle kola?
Ráno jsem si dal vydatnou snídani. A kapsy dresu jsem měl narvané k prasknutí. Připravil jsem si doma tři tousty. Jeden slaný se šunkou, sýrem a lučinou, další s marmeládou a jeden s arašídovým máslem doplněný o banán. Navíc jsem měl v kapsách energetické tyčinky.
Taková porce vám přece nemohla stačit na celý den?
Po 220 kilometrech jsme stavěli v Plzni a Ondrovo přítelkyně nám nachystala palačinky s nutellou, do kapes jsme dostali další slané sendviče. Jídlo jsme nechtěli podcenit a doplňovali energii skutečně svědomitě. Na konci dne jsme se pak odměnili domácími burgery od mojí přítelkyně. Ale nijak jsem se večer nepřecpal. Žaludek je po takové náloži kilometrů stažený. Člověk nemá hlad, že by spořádal tři burgery. Měl jsem hlavně žízeň. Dal jsem si rychlé cukry v podobě regeneračního nápoje, k večeři pivo.
Žádné energetické gely jste v sedle nekonzumoval?
Ne. Věděl jsem, že pojedu na dolní tepové hranici, na tuky. Prvních sto šedesát kilometrů jsem jel pouze na sendviče. Až poté jsem si přidával energetické tyčinky a colu.
Jak vypadá pitný režim při tak dlouhé jízdě?
Měl jsem dva větší bidony, do nichž se vejde tři čtvrtě litru tekutiny. Kombinoval jsem čistou vodu a vodu ředěnou džusem. Sedm bidonů jsem vypil určitě. A při zastávkách na čerpacích stanicích, kde jsme doplňovali tekutiny, jsem měl tři plechovky coca coly.
Kolik času potřebuje profesionální závodník na regeneraci po 351 kilometrech v sedle?
V neděli jsem se šel vyjet, abych uvolnil nohy. V pondělí budu mít volno. Od úterý začnu normálně trénovat.
Když jste měl sobotní výjimečnou jízdu za sebou, dostavila se radost nebo jen úleva?
Radost! Nejdelší štreku jsem jel při angažmá v Bahrajn Merida, kdy jsme za den zvládli 250 kilometrů. V sobotu jsme tři sta kilometrů měli za sebou u Nižbora před Berounem. Mohli jsme jet domů. Ale ještě jsme si jako bonus dali padesátku. Zvládli jsme ji v neskutečné euforii. Zpočátku dne jsme jeli opatrně, ale splnili jsme cíl v podobě průměru přes třicet. Dokonce jsme měli jednatřicet. Příští výzva je tudíž čtyři sta kilometrů. Jen musíme vystartovat o hodinu dříve.
