Únorová UAE Tour v Emirátech byla pro něj restartem a měla naznačit, nakolik reálné jsou jeho budoucí ambice. Vždyť lídr týmu Ineos už vyhlásil, že jediné, co ho letos po uzdravení motivuje, je Tour de France, kterou v minulosti čtyřikrát ovládl. A chce i popáté. „Ale garanci, že bych se mohl vrátit na někdejší úroveň, mi nikdo nedá,“ říká Chris Froome.
Šampion v Emirátech nestíhal
A utvrdil se v tom, když silnice jedné z etap arabské tour začala stoupat k přehradě Hatta. Tam Brit viditelně strádal, a nakonec jej peloton i utrhl. „Ale právě takové situace jsou pro mě motivací.“ Sám však tuší, jak dlouhá cesta ho ještě čeká. Froome možná stárne, ale stále je superstar a hlavně závodník s obří vůlí. Musí si však uvědomit, že život nebude mít při hvězdné skladbě svého týmu Ineos snadný, protože nejen tam vyrostla řada konkurentů. Takže může Christopher Froome snít o klubu výjimečných, tedy o pozici mezi pětinásobnými šampiony Tour? Zvlášť když mu brzy bude 35 let?
Chris Froome v barvách dresu Ineos. Foto: Team Ineos
Nepřidalo mu ani to, že ještě v prosinci musel potřetí pod kudlu, protože se mu po sérii předchozích zákroků na pravém boku a noze do těla dostala infekce. Způsobila ji alergická reakce na vnitřní stehy, které mu tam chirurgové vyšili po druhém zákroku, když mu v listopadu z útrob vytahovali železné implantáty.
O třetím zákroku mluvil Brit dosud jen velmi málo, ale je to jen další ze střípků dokládajících, jak vážné to s bílým Keňanem posledního půl roku od jeho vážného karambolu během etap závodu Critérium du Dauphiné bylo. Za touto dlouho závodnickou absencí byla zlomená kyčel, loket, hrudní kost a obratel z pádu, když si Froome projížděl trať časovky během posledního testu na Tour de France.
Froome se učil chodit
Znovu se potom musel učit chodit, což prý byl zdaleka nejtěžší bod jeho návratu do života. „Po týdnech v posteli a na kolečkovém křesle bylo pro mě chození něco tak cizího. A bylo to mnohem těžší než začít zase jezdit na kole.“
Být sarkastičtí, řekli byste, že to Froome neuměl ani před tím život měnícím okamžikem. Tolikrát se mu vysmívali za jeho necyklistický posed. Když pak zkoumal trasu časovky Dauphiné, zvládl oběma rukama pustit řídítka svého bicyklu, aby si oblékl bundu, ale zanedlouho se do něj opřel poryv bočního větru, když si jednou rukou utíral nos, a on skončil na zídce, která málem ukončila vše.
A právě tímto okamžikem se nastartovaly úvahy pochybovačů, kteří nechtěli uvěřit, že tento incident se odehrál jen tak. Detaily Froomovy nehody byly tajeny. Neexistují videa ani fotografie z momentů krátce po pádu. Fakt, že ambulance parkovala tak blízko osudnému místu, je cosi fantastického. Sporé zprávy ohledně jeho léčby v hodinách krátce po ní věrohodnosti nepřidávají. A jediný záběr, který jeho tým Ineos poskytl, byl hospitalizovaný Froome už v nemocničním mundúru. Záběr se svou atmosférou se nezdá odpovídající vážnosti popisovaných zranění.
Chris Froome ve žlutém trikotu na Tour de France. Foto: Team Ineos
Takže se vyrojily konspirační teorie. Že šlo o nahraný pád, který se možná vymknul kontrole víc, než byl záměr. Nebo že snad šlo o podvod se zdravotním pojištěním. Že si svou absencí odbude tajný dopingový trest. A jedna z teorií hovořila o tom, že šlo o sofistikovanou kamufláž cyklistické federace UCI i majitelů Tour de France zabránit Froomovi v zisku pátého žlutého trikotu.
Nesrovnalosti palivem konspirací
Takové i jiné šílenosti vyskakovaly z internetu právě po loňském 12. červnu. Dost možná jsou všechny mimo, ale je rozdíl mezi iracionálními vývody a legitimními dotazy. Proč neexistuje víc fotografických důkazů? Proč Frooma ošetřovali dvě hodiny u silnice a teprve pak ho odvezli do blízkého špitálu? A proč na jediné dostupné fotce vypadá relativně nedotčen?
Nikdo z nás nestál ve vesnici Saint-André d’Apchon u té zídky, o kterou se měl Froome rozbít. Žádní fotografové nemohli být po celé délce 26km časovky, zvlášť když šlo jen o obhlídku. Na místě nestál ani žádný fanoušek „voyer“, což sice ještě nic nedokazuje, ale v relativně zalidněné oblasti je to přinejmenším zvláštní. Wout Poels, Froomův kolega v týmu, kterým s lídrem na rekognoskaci vyrazil, tvrdil, že místem projížděli rychlostí 66 km/h, přitom reálně byla o 12 km nižší. Plno bylo nesrovnalostí, které tvořily palivo dalším konspiracím.
Proč ho tak dlouho ošetřovali na místě a neodvezli ho rovnou do špitálu, kterým byl nedaleko? Když přišel o dva litry krve, jak se říkalo, proč nebyla na místě žádná viditelná skvrna? Pochyby ještě zesílily, když Froomův tým uvolnil první jeho snímek tři dny poté, ale marod neměl do těla zavedenou infuzi, neměl ani límec kolem krku, přestože měl mít pochroumaný sedmý obratel. a na to, že měl zlomenou hrudní kost, nejevil žádné viditelné známky takových zranění.
Bradley Wiggins, ačkoliv svého času neměli s Froomem úplně nejlepší vztahy, se – když se doslechl o všem těch obviněních – svého exkolegy zastal: „Kdo tohle šíří, musí být totální idiot!“
Pravda, zdá se to všechno až moc divoké, ale co když…
