Svět fitness je bohužel stále plný představ o hubnutí a falešných ideálů o důvodech, kvůli kterým cvičíme. Jako protiklad těmto stereotypům stojí Airina čistá a neoblomná láska ke sportu samotnému. My z We Love Cycling jsme se s Airin bavili o tom, jak jí cyklistika pomohla vyrovnat se s hormonální dysfunkcí, jak se naučila vystoupit ze své komfortní zóny a jaké jsou její nejlepší tipy pro ostatní plus-size cyklisty.
Nejdřív nám pověz, jak to máš s cyklistikou! Jak ses ke kolu dostala a jaký příběh máš za sebou?
Vždycky jsem kolo milovala. Už jako malá jsem jezdila na horském kole po polních a šotolinových cestách v Montaně, a po přesunu do Tennessee jsem začala i na silničním kole a taky s triatlonem. Cyklistiku jsem začala brát vážně okolo roku 2000, ale od té doby jsem měla i několik menších přestávek. To je na cyklistice skvělé – kolo na vás nezanevře, ani když se pár týdnů nebo měsíců nevidíte. Aktivně jsem se věnovala i běhu a účastnila jsem se i několika půlmaratonů, ale po operaci kolen je pro mě kolo volbou číslo jedna. I po hodinách jízdy se moje tělo cítí dobře.
Měla jsi nějaké zdravotní problémy a překážky, se kterýma jsi se musela poprat. Hormonální diagnóza, syndrom polycystických ovarií a dvojitá operace kolene – jakou roli to hrálo v tvém vztahu k cyklistice a fitness?
Bohužel toho o syndromu polycystických ovarií není moc známo, dokonce ani přesná příčina tohoto problému. Vědci a lékaři se teprve dostávají pod povrch této záhady. Je to frustrující a musela jsem odolávat, aby se to nestalo určujícím faktorem mojí osobnosti. Často jsem si připadala, že mé tělo nespolupracuje – právě naopak, že protestuje a stávkuje. Bylo to náročné a musela jsem přijmout fakt, že toto tělo mi bylo dáno a umí spoustu skvělých věcí, i když není bezchybné.
I přes tento stav patřím mezi lidi, kteří chtějí zkusit a zažít všechno. Dělala jsem, a stále dělám mnoho sportů, je to velice pestrá škála tréninků. Nemůžu vinit nějakou konkrétní situaci, ale v průběhu těchto sportovních aktivit jsem si natrhla meniskus, a během rehabilitace jsem si natrhla i ten druhý. Musela jsem tak podstoupit operaci obou kolen během šesti měsíců. Upřímně, následný proces zotavování byl nejtěžší v mém životě. Nemohla jsem se věnovat aktivitám, které mám tak ráda a to bylo velmi depresivní. Stav se ale postupně lepšil a naučila jsem se adaptovat. Cyklistika není na kolena tak náročná, takže od těch operací jsem se hodně zaměřila právě na kolo.
Společnost si bez větších problémů vytváří představy o tom, co vede ženy ke cvičení a ke sportu obecně, jejich „velikost“ nevnímaje. Setkala jsi se s tímto fenoménem, a pokud ano, jaká byla tvoje reakce?
Nejčastější představou je, že pokud jako plus-size žena cvičíte, je to kvůli tomu, že se chcete zbavit nadbytečných kil. To pochopitelně není vždy ten případ. Většinou se prostě snažím lidem vysvětlit, že mě to baví a že chci být zdravá.
Jaká je tvoje cyklistická komunita? S kým nejčastěji vyrazíš na kolo a kde hledáš inspiraci?
Mám kolem sebe skvělou komunitu! I když začátky po mém přesunu do malého města v Tennessee byly pozvolné, teď mám několik přátel/cyklistů, se kterými pořádáme Taco Tuesday Bicycle Club. Na začátku to byla pouze vyjížďka pár kamarádů zakončená večeří, kde se sešli i naši partneři, ale jak jsme zvali další a další lidi, rozrostlo se to a už nás vyjelo i kolem padesáti.
Dále v Tennessee existuje komunita cyklistek na horských kolech RAD a užívám si každou účast na Bell Joy Rides i Trek Women’s Rides, které se konají v Knoxville. Vzpomínám si, jak jsem se odvážně vydala daleko za hranice svojí komfortní zóny, když jsem se poprvé ukázala na sobotní Bell Joy Ride. Nikoho jsem neznala a měla jsem sedmnáct let staré horské kolo (dokonce jsem vyhrála cenu, která byla určena tomu s nejstarším kolem). Nakonec jsem si užila skvělý den a poznala jsem několik přátel, se kterýma jezdím dodnes.
Co pro tebe jako cyklistku bylo největší výzvou?
Kopce… a gravitace. Ale vážně, spousta lidí, se kterýma jezdím, jsou buďto menší, nebo lehčí, nebo obojí a někdy se s nimi nedokážu udržet, i když si o sobě myslím, že jsem na kole silná. Naštěstí existuje spousta skupin, kde je pravidlo no-drop, tedy že se nikomu neujede a všichni dojedou společně. Záměrně tak vyhledávám tyto skupiny, nemusím se tak ničeho bát i kdyby tam byly sebevětší kopce.
Máš úspěchy, na které jsi pyšná?
V roce 2017 jsem trénovala celý rok, a ujela jsem 50mil, 100km i 100mil vyjížďky. Dokončit tzv. „century“ byl pro mě opravdu velký moment. Ten pocit, že jsem to dokázala a že celé tréninkové úsilí stálo za to. Dokonce jsem to zvládla pod sedm hodin, což byl můj cíl!
Máš nějaké tipy pro ostatní „plus size“ cyklisty?
Ano!
1) NEŠETŘETE NA KRAŤASECH! Myslím to vážně, sežeňte si nějaké kvalitní kraťasy s dobrou vložkou. Moje vybavení je od Terry and Shebeest, které je kvalitně zpracované a vydrželo mi několik tisíc kilometrů. Velikosti cyklistického oblečení jsou tak různorodé, že je vždy nejlepší vše zkoušet osobně, taky spoléhám na značky, které nabízí i speciálně velké velikosti.
2) Jenom proto, že máte velký/baculatý/široký zadek, nepotřebujete velké/baculaté/široké sedlo.
3) Pokud máte i velká stehna, měli byste se poohlédnout po nástavcích na pedály. Mít pedály trochu dál od rámu pro mě znamenalo OBROVSKÉ zlepšení komfortu. Jedná se o kovové součástky, které se instalují mezi pedál a kliku, v nejbližším cyklistickém obchodě vám s tím určitě pomůžou. Dozvěděla jsem se o nich metodou pokus-omyl, ale teď bych bez nich nevyjela.
Jakou radu bys ocenila na začátku, když jsi s cyklistikou začínala?
Spousta větších lidí jezdí na silničních kolech. Taky jsem jedno moc chtěla, ale zároveň jsem se toho dost obávala. Chtěla jsem jezdit větší vzdálenosti, a nakonec jsem skončila u nákupu fitness kola, protože jsem si nakonec usmyslela, že je pro mě vhodnější. I když je skvělé, není to silniční kolo. Po tom jsem opravdu toužila a když jsem zjistila, že fitness kolo nesplňuje moji představu, koupila jsem si ho pár měsíců poté.
Je ještě něco, o co by ses ze své cyklistické zkušenosti ráda podělila?
Během těch let jsem dostala spoustu otázek ohledně aktivit, kterým se věnuji od ostatních žen. Proto jsem si založila účet na Instagramu v naději, že inspiruji další ženy. Doufám, že když na můj profil narazí, řeknou si: „Když to dokáže ona, tak já taky!“ A přesně to je ono. Vy to dokážete. Mnoho žen, které znám čekají, až trochu zhubnou než začnou se sportem, ale není na co čekat. Nejtěžší je vždycky začít, ale začít můžete hned teď!
Moc děkujeme Airin za sdílení jejích zážitků a zkušeností, její cestu a inspiraci můžete čerpat na Instagramu @unlikelyathlete.
Připravte se na další články a rozhovory z této pestré a široké komunity, kterou cyklistika je! Tyto příběhy inspirují tisíce dalších lidí k jízdě na kole. Tito lidé jsou součástí kampaně #bikefluencers, kterou jsme právě spustili a hledáme v ní další osobnosti, kterým cyklistika změnila život!
