Od dětství byl Michal Kamermeier hyperaktivním klukem, který měl sklon k tloustnutí. „Myslím, že od šesté třídy se to celé zvrtlo, a byť se naši snažili s mou váhou něco dělat, bylo to zbytečné. Samotnému mi to bylo jedno,“ tak na své dětství vzpomíná dnes osmadvacetiletý Michal, jenž používá přezdívku Majk. K redukci váhy ho nedonutil ani školní kolektiv, v němž obézní děti často nemají na růžích ustláno. „Kamarádi ve škole i mimo školu mě brali v pohodě, takže jsem nebyl pod žádným tlakem.“
150 kilogramů posadil na kolo
Zvrat nastal někdy kolem sedmnáctého roku Michalova života. Šel si koupit kalhoty a zjistil krutou pravdu. „Nenasoukal jsem se do konfekční velikosti 48, což při mém věku bylo opravdu alarmující. Tehdy se mi přepnula hlava a já věděl, že musím něco udělat, jinak je konec,“ přiznává Michal, který vážil bezmála 150 kilogramů. Začal se více zajímat o stravu, životní styl, vyhledal odbornou lékařskou pomoc a usedl na kolo. Právě cyklistiku mu doporučili jako ideální sport.
https://www.instagram.com/p/Bv4ZjYPnWrQ/
První roky nebyly jednoduché. Hubnoucí efekt nepřišel rychle, což ale řada odborníků, včetně těch, kteří se starali i o Michala, hodnotí zpětně jako správný postup. Méně je pro budoucnost vždy více. Strašák tzv. jojo efektů, které jsou bludným kruhem řady dietářů, však v případě brněnského rodáka neměl šanci. Zhruba pět let bral cyklistiku jako nástroj k redukci hmotnosti, v roce 2014 však zjistil, že kolo je pro něj víc než jen nástroj k hubnutí. „Dokončil jsem bakalářské studium, měl před sebou volné léto, málo peněz a chuť na dobrodružství. Zrodil se tak plán, že bych mohl cestovat na kole.“ Právě tehdy přišel na scénu projekt Majk na cestách alias český kluk, který na kole objevuje svět.
Vysoká váha a nízké sebevědomí
Zpočátku si příliš nevěřil, proto zvolil kratší trasu, která začínala v Brně a vedla postupně přes rakouský Melk, německé Passau, dále do Schladmingu, Vídně, Bratislavy, Gyoru a Budapešti. Trasu měřící zhruba 1 700 kilometrů tehdy zdolal za 10 dní.
„Po návratu domů jsem si kromě hromady zážitků přivezl i zánět šlach v noze, léčil se dva týdny, ale na kolo nezanevřel. Naopak, už na lůžku jsem plánoval další cestu, na kterou jsem se vydal zhruba tři týdny po uzdravení,“ líčí vystudovaný personalista, jehož na Instagramu sleduje téměř 32 tisíc followerů.
Výlety s přívlastkem nej
Během šesti let ujel Majk na cestách zhruba 44 tisíc kilometrů. Zatím nejdelším výletem pro něj byl ten loňský, kdy z Brna vyrazil do Albánie a zpět a připsal si najetých 3 250 kilometrů. Albánský výlet dnes řadí mezi ty komplikovanější vinou rozmarného počasí, které namísto jarních teplot nabídlo jen déšť a zimu.
Do kategorie nejnebezpečnější výletů pak Majk bez dlouhého přemýšlení zařazuje první cestu do Bosny v roce 2015. „Viděno dnešní optikou jsem tehdy na cesty vyrážel dost lehkovážně, samozřejmě jsem si zjistil základní údaje o zemi, ale třeba právě Bosna, která byla zasažena válkou, vyžaduje pečlivější přípravu. Varovné cedule upozorňující na nášlapné miny jsem tak trochu opomíjel. V té době jsem ještě jezdil se stanem a ustlal si, kde se mi zachtělo. Až místní obyvatelé mě upozornili, že bych měl být opatrnější,“ dodává Majk, který se od té doby na cesty připravuje mnohem důkladněji a zodpovědněji.
Na hraně života a smrti
Uvědomuje si totiž, že situace řešené daleko od rodinných příslušníků a tedy i jejich okamžité pomoci, přinášejí řadu složitostí. „S rodinou máme pravidlo, že se při cestách po Evropské unii, kde platí jednotný tarif pro mobilní telefon, hlásím dvakrát denně. V zemích mimo Evropskou unii se pak s rodinou spojuji jedenkrát denně, zpravidla večer, kdy prozrazuji i plán a cíl pro další den.“
Ostatně při jedné ze svých letních výprav to byli právě rodiče, kteří Michala přesvědčili, aby bral ohled na svůj zdravotní stav a svou misi do Portugalska ukončil předčasně. „Měl to být můj nejdelší výlet, u kterého jsem si vysnil zážitky z cesty a spočítal, že bych mohl zhubnout hodně kilogramů. To léto ovšem na jihu Evropy panovaly nesnesitelné tropy, při kterých teplota přes den dosahovala 39 stupňů Celsia. Kromě toho, že mi ve vysokých teplotách několikrát praskla duše, jsem si vyjel úpal a v Barceloně to se mnou seklo.“ Od té doby tak Majk do svého plánování promítá také předpověď počasí, fyzické možnosti a v itineráři nechybí čas pro pravidelný kontakt s blízkými.
Odvrácená strana úspěchu
Vypadá to, že usednutím na kolo si mladý muž z jihu Moravy plní sny, užívá života a oplývá dobrodružstvím. Nenechejte se však mýlit atraktivními fotkami, které na Instagramu dostávají punc výjimečnosti. Odvrácenou stranou tohoto života je určitá míra izolace, neschopnost najít si při tomto koníčku stabilní práci a také partnerku, která s vámi v lepším případě dobrodružství sdílí, nebo vám alespoň fandí a podporuje vás na dálku. „Zatím jsem nepoznal žádnou ženu, která by mě tolerovala, nebo ještě lépe, která by se mnou jezdila na podobné bláznivé výlety,“ konstatuje trochu smutně populární Majk.
Záhy však potvrzuje pověst pozitivního jedince, když na otázku nenaplněných snů bleskově odpoví: „Chtěl bych absolvovat trasu z Peru do Argentiny, přesněji do Ohňové země. Je to z kategorie snů, ale když si uvědomím, že před deseti lety jsem vážil 150 kilogramů a snil o kalhotách velikosti 46, se vším respektem si říkám, že vůli a odhodlání v sobě mám, a to je základ každého cestovatelského snu,“ uzavírá naše vyprávění Majk, který už brzy vyrazí na další ze svých cest.
Sledujte ho i vy, Majk na cestách se totiž stává novou posilou redakce We Love Cycling. V nadcházející cyklosezóně se s vámi podělí o cestovatelské zážitky, ke kterým přidá také praktické rady a tipy včetně doporučení na báječné cyklovýlety.
https://www.instagram.com/p/Bza_n6XCnip/
