Na závodě Tour of Alberta v Kanadě 2013 skončil celkově druhý v soutěži o nejlepšího mladého závodníka. První byl Rohan Dennis, dnes jedna z hvězd gigantu Ineos. Celkově byl Jakub v nabité konkurenci 11.
Měl našlápnuto do nejvyšších pater cyklistiky, na Tour de France, ale nikdy se na ní nepodíval. Během působení v BMC Development teamu v roce 2014 ztratil motivaci a v létě 2015 ukončil kariéru. Bylo mu 24 let.
Kolo nechtěl vidět, na závody se nekoukal ani v televizi. Dodělal si vysokou školu a hned poté odjel pokračovat ve studiu do australského Brisbane. Zůstal tam dodnes. Po studiu se vrhnul na byznys, ovšem ze začátku si na živobytí vydělával i na stavbě nebo v továrně. Ale postupně se k cyklistice vrátil. Dnes se věnuje koučingu v rámci svého projektu Pro Cycling Coaching.
Největší nepřítel motivace
Jakube, proč si myslíte, že to s vaší kariérou nedopadlo tak, jak jste si asi sám přál?
Je za tím víc věcí. V životě i sportu potřebujete mít i štěstí a všechno se musí sejít ve správnou chvíli. Já dostal po čtyřech letech v Itálii šanci jako stážista v BMC. Zapadl jsem tam celkem dobře, hvězdy jako Evans nebo Gilbert mě braly. Něco jsem i zajel. Další rok jsem ale působil jen v týmu BMC nadějí. Sešla se tam spousta dobrých závodníků, ale šanci na první tým pak dostali jiní. Přitom si nemyslím, že bych byl horší. Hodně jsem se snažil pomáhat ostatním, ale viděl jsem, že to vlastně nebylo k ničemu. A začal jsem ztrácet motivaci.
„Dával jsem cyklistice 110 procent, pak se to zlomilo. Končil jsem zahořklý.“
Ve vás chyba nebyla?
Ale určitě taky. Kdybych už jako mladej zajel lepší výsledky na největších závodech, asi bych měl cestu do lepšího týmu snazší. Někdy mi ale ujel vlak kvůli špatné strategii. Třeba s nároďákem jsem největší závody pro mladé cyklisty, jako Tour de l´Avenir, pokazil. Přitom kdo se tam dobře ukáže, má velkou šanci prosadit se dál. Beru to jako promarněnou příležitost.
Když jste skončil v BMC, pokoušel jste se ještě o restart v českém týmu AWT-Greenway.
Ale tam už jsem šel jen s tím, že zkusím pomoci mladým závodníkům. Motivace chyběla a měl jsem už i jiné myšlenky než jenom na cyklistiku. Věděl jsem, že skončím a po mistrovství republiky jsem to udělal.
Kdybyste mohl dnes něco udělat jinak, co by to bylo?
Změnil bych tým hned od začátku. Nezůstal bych 4 roky v Itálii, ale třeba jen 2. Na závodech bych byl dravější, bojovnější, což mi někdy chybělo.
Dával byste cyklistice víc?
Já ji do roku 2013 dával 110 procent. Až pak se to zlomilo. V tom problém nebyl.
Nemrzí Vás, že řada vašich bývalých kolegů dnes jezdí třeba Tour de France a vy u toho nejste?
Dnes už ne, už bych se vrátit nechtěl. Ale když jsem končil, byl jsem hodně zahořklej. Závody jsem ignoroval, kolo jsem odložil a dva roky jsem na něm neseděl. Dnes si říkám, že někteří kluci, kteří byli horší, tu Tour nakonec jedou. Ale už jsem se nad to dokázal povznést a říkám si, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Australský restart
Jaké byly další kroky po ukončení kariéry? Kolo byly v podstatě tabu…
Vrhnul jsem se na studium. Dostudoval jsem vysokou školu v Praze a hned jsem odjel do Austrálie. Konkrétně do města Brisbane. Byl jsem tam už v roce 2011 a nadchlo mě to tam. Počasí, skvělé podmínky pro cyklistiku, surfování. Říkám, že je to takové Švýcarsko s lepším počasím. Lidi jsou v pohodě, hodně sportují, ať už před prací nebo po ní. Také tam sídlí skvělá prestižní University of Queensland, kde jsem chtěl pokračovat ve studiu a vystudovat Master of Business.
Hned jste tam začal studovat?
Rok jsem vylepšoval angličtinu a pracoval na různých pozicích. Musel jsem začít od nuly. Dělal jsem úplně základní práce. Pomáhal jsem na stavbě, v továrně. Prostě práce, kde nepotřebujete ani myslet, ale i tak si vyděláte slušné peníze, lepší než u nás. Byla to cenná zkušenost, že člověk nemá nic zadarmo. Říkal jsem si: když se nebudeš snažit, skončíš tady u toho.
Zvykal jste si na manuální práci rychle?
Mně trvalo dost dlouho, než jsem se z toho šoku vzpamatoval. Přece jen jsem byl dlouho v jednom odvětví. Jako sportovec máte výhodu, že se o vás vlastně skoro pořád někdo stará: tým, soustředění, jídlo, hotely. Proto má spousta sportovců pak problém se začleněním do normálního života, pokud si nevydělají velké peníze. A já si uvědomoval věci, které jsem dřív neviděl. Člověk se musí starat sám o sebe, a když nemá moc peněz, musí třeba makat každý den.
Cyklistika v roli kouče
Podporovala vás rodina, když jste odešel do Austrálie?
Bylo tam velké zklamání, když jsem skončil s cyklistikou. Ale měl jsem štěstí, že mě rodiče vždycky podporovali. Pomohli mi trochu s univerzitou, která je v Austrálii hodně drahá. Za dva roky skoro milión korun. To byla velká investice. Ale já se chtěl od začátku spoléhat sám na sebe a být nezávislej. Tak jsem rozjel i vlastní byznys. Zkusil jsem provozovat pojízdnou kavárnu v centru města, kterou jsem po 5 měsících prodal, pak jsem rozjel airbnb management, kde jsem měl jeden čas ve správě 15 apartmánů a provozoval jejich pronájem. To vlastně pokračuje dodnes, i když už tomu nevěnuji tolik úsilí.
Obohatily vás tyto zkušenosti?
Určitě. Když je člověk cyklista, neví nic. Tohle vám dodá úplně jiný rozměr myšlení.
„Spousta sportovců má po konci kariéry problém se začleněním do normálního života, pokud si nevydělají velké peníze.“
Jak jste zvládal odloučení od rodiny?
Já měl výhodu v tom, že jsem byl od 18 let v Itálii a tohle mi nepřijde jako zásadní změna. Když je možnost, rodina za mnou přiletí. A já už byl v Čechách taky asi třikrát na pár týdnů. Ale nejde to moc často. V Austrálii jsem si zvykl rychle. Je to pohodová země na život, lidi jsou přátelští. Nejtěžší je, že tam nikoho neznáte a musíte začít od nuly. Jako cyklista navíc nemáte žádnou zkušenost s manuální prací. Ale zvládl jsem to. V Brisbane jsem se zabydlel a nyní ti usiluji o permanentní rezidenci.
Nakonec jste se ale k cyklistice zase vrátil a začal s trénováním.
Po konci vysoké školy v Austrálii v roce 2018 jsem měl najednou více času, a tak jsem chtěl využít zkušenosti z oboru, kterému jsem se věnoval přes 10 let. Měl jsem spoustu znalostí, navíc jsem díky studiu získal manažerské vzdělání, naučil se marketing a další věci. Uměl jsem prostě rozjet byznys. Udělal jsem si nějaké kurzy, četl spoustu článků o koučingu a řekl jsem si, že tohle by mohla být cesta.
Amatérské závody na obzoru
Bylo těžké sehnat klienty?
Hodně. Ale pomohlo mi, že jsem byl v týmu BMC s australskou hvězdou Cadelem Evansem, trošku jsem se to snažil prodat. Použil jsem vědomosti, které jsem se naučil ve škole, soustředil se na dobrý marketing a lidi se postupně ozývali. Momentálně mám kolem dvaceti klientů. Hlavně z Austrálie, USA a Singapuru.
Co v rámci Pro Cycling Coaching svým svěřencům nabízíte a kdo jsou vaši klienti?
Pomáhám cyklistům všem věkových kategorií s přípravou. Od mladých kluků, kteří jednou chtějí být profesionály, až po starší hobby cyklisty, kteří jedou třeba pár závodů ročně. Můj servis zahrnuje tréninkový plán na míru, osobní konzultace po telefonu, rady ohledně stravování, závodní strategii a celkovou životosprávu klienta. Dají mi rozvrh práce nebo školy a já jim postavím tréninkový plán. Všechno probíhá online. Používám analytický software TrainingPeaks, kde vidím úplně všechna data z jejich tréninků. Nemůžou nic ošidit.
A vy jste se díky tomu taky vrátil do sedla…
Je to pravda. Po dvou letech jsem díky koučingu zase začal objevovat kolo. Teď pojedu i nějaké amatérské závody. Ale hlavní náplní je byznys, kolo už beru jen jako zpestření. Věřím, že se mi můj projekt ještě více rozjede a získám tu jednou i občanství. Všechno by díky tomu bylo jednodušší. Doufám, že toho mám ještě hodně před sebou. Je mi teprve 29 a chci se pořád někam posouvat.
Jakub Novák
Narozen: 30. 12. 1990
Týmy: BMC, BMC Development, AWT-Greenway
Největší úspěchy:
Mistr republiky v časovce U23 2012
Vyhraná etapa na Giro baby 2011
2. Carpathia Couriers 2012, 1 vyhraná etapa
5. na ME U23 v časovce 2011
11. na Tour of Alberta 2013
