Na vlastní kůži, Ondřej Semerád
Poslední roky jsem přešel od cyklokrosu a MTB padesátek na druhou stranu cyklistického spektra k dlouhým a extra dlouhým akcím na biku. Tyto akce mě naplňují klidem, soustředěním se na krásu krajiny a sebe samého a svůj výkon.
Top mezi těmito akcemi v Čechách je seriál extrémních závodů Loudání. Aby ses na Loudání dostal, musíš splnit kvalifikační kritéria a umístit se v závodech, která tě k Loudání dovedou. Letošní zajímavostí byl kvalifikační závod Spirála.
300 km převážně noční krajinou
Spirála měla svůj bod startu v geografickém středu České republiky v Číhošti. O trase víme jen to, že je dlouhá 302 km. Nevíme, kudy vede. Apka je nastavena tak, že vidíme jen 10 km dopředu. Pokud neprojedeme trasu dobře (někde ošidíme), tak se nám neukáže pokračování. Dává to nový rozměr tomuto závodění, není možno plánovat, připravovat se. Musí se vycházet pouze z dané situace.
Start byl ve tři hodiny odpoledne, takže jízda při přirozeném světle byla jen cca hodinku, pak už bylo třeba použití světel. Viditelnost při noční jízdě trochu zlepšoval mírný poprašek sněhu a měsíc téměř v úplňku.
Tma skrývá náročnost
Zimní noční jízda má jistá specifika. Díky dnešním kvalitním světlům je docela slušně vidět na cestu, ale viditelnost je stále omezená a krátká, takže i jízda tomu musí být uzpůsobena. Díky vzdálenosti, na kterou je vidět, nelze polevit v ostražitosti ani na rovných a „přehledných“ úsecích, což má i plusovou stránku. Toto napětí – držení se ve střehu – oddaluje potřebu spánku.
Ve sjezdech jezdec musí čekat prakticky cokoliv. Stíny mění hrboly v dolíky, zkreslují skutečnou velikost všeho, co je v cestě. Kopce se jezdí tak nějak víc na pohodu. Není vidět, jak je kopec velkej ani jak se mění jeho sklon. Takže se jede trochu pomaleji, ale tak nějak plynuleji a méně to vysiluje.
Noční samota
Předvánoční čas a noční jízda to je kouzlo světel. Z kopců je vidět záplava světel, je to mix pouličního osvětlení, reklam, a hlavně vánoční výzdoby. Při vjezdu do města někde boční stezkou se ze tmy najednou vyloupnete do vánoční nálady. Pokud není příliš pozdě, potkáte dvojice či skupinky lidí, jak si prohlížejí vánoční stromy. Jste pro ně jak zjevení.
Ve vesnicích je to trochu jiné. Domy někdy mají ozdobené jen okapy, jinde jsou celé orámované a svítí jasná kostka. Nikde nikdo, jen občas zaštěká pes. Příjezd nočního cyklisty je jak proniknutí do jiného, poklidného světa. Příjezd, probuzení psů a zmizení zpět do prostoru, kde se vše zase ponoří do různobarevného klidu. Opět vás polkne tma a klid lesa, kde noční samota přivede do hlavy různé, většinou poklidné myšlenky.
Tělo se radilo s hlavou
Extrémní kvalifikační závod Spirála pro mě nedopadl z hlediska výsledku dobře. Vinou mrazu mě zlobila navigace v telefonu, sněžení v poslední třetině podmínky příliš nevylepšilo, mé tělo se dlouho radilo s hlavou a nakonec jsem vzdal 18 km před cílem. Vítězem je Pavel Macháček alias Margl, kterému jsem se v cíli poklonil. Několik hodin po něm, za tmy, doráží Miroslav Franěk alias Indián. Všichni ostatní měli z důvodu počasí trasu zkrácenou o 46 km.
Spirála byla letošní kvalifikační novinka bikepackingového extrémního závodu bez podpory, který nese název Loudání. Místo na startovní listině Loudání měl jisté jen vítěz. První závod Loudání se jel v roce 2007, dnes je mezi extrémními bikery kultovní záležitostí. Vždyť už jen to, že své místo na startu si musíš vybojovat v kvalifikačních závodech. Jak praví oficiální stránky Loudání – mít zde svůj zářez je extrémně těžce získaná vzpomínka na celý život.
Spirála
Původní délka trati: 302 km
Trať po zkrácení: 255 km
Převýšení: 4492 m pro 302 km , 3700 pro 255 km
