Pojďme se v době „cyklistického nicnedělání“ ohlédnout za rokem 2019 na evropských i světových silnicích. Kdo jsou největší hvězdy sezóny? A kdo naopak zůstal za očekáváním?
Bývalý skokan září na kole
Býval juniorským mistrem světa ve skocích na lyžích, pak z ničeho nic začal s kolem. Daleko později než většina cyklistů. Ale skok do světa cyklistiky zvládl raketově. Slovinec Primož Roglič letos zářil jako kometa a podle výsledků byl nejlepším cyklistou sezóny. Nakonec i podle žebříčku UCI, který ovládl.
Roglič vybojoval hned 13 vítězství a vyhrál nejvíc etapových závodů nejvyšší kategorie: UAE Tour, Tirreno-Adriatico, Kolem Romandie a na konci sezóny španělskou Vueltu. Kromě toho třeba dvě časovky na Giru a jednu na Vueltě.
Byl to rok Primože Rogliče, který se stal horkým zbožím, ale tým Jumbo-Visma si jeho služby včas pojistil a prodloužil s ním smlouvu hned o čtyři roky.
Velké jméno si udělal i jeho krajan Tadej Pogačar (UAE Team Emirates). V jednadvaceti letech dokázal při své premiéře na Grand Tour skončit třetí na Vueltě, kde navíc vyhrál tři etapy, a ještě ovládl etapové závody Kolem Kalifornie a Kolem Algarve.
Nizozemský rychlík
Dylan Groenewegen je stájovým kolegou Primože Rogliče v Jumbo-Visma a má za sebou nejlepší sezónu kariéry. Ovšem není to borec, který by vyhrával etapové závody, tohle je rychlík, jenž bojuje s nejlepšími sprintery o prvenství v etapách či jednorázovkách. Letos byl s 15 vítězstvími nejlepším závodníkem.
Pravda je, že řadu z nich nevybojoval na závodech WorldTour, ale vyhrál např. dvě etapy na Paříž-Nice, jednu na Tour de France nebo prestižní klasiku Driedaagse Brugge-De Panne. A dokázal zastínit větší sprinterské hvězdy kalibru Petera Sagana, Elii Vivianiho a další. Alespoň v počtu vítězství.
Groenewegenovi je teprve šestadvacet a stejně jako u Rogliče si tým pojistil jeho služby na další čtyři roky.
Kolumbijský šampión Tour
Na startu sezóny 2019 tým Ineos rozhodl: Egan Bernal dostane poprvé šanci jako lídr a zkusí Giro, Chris Froome s Geraintem Thomasem pojedou jako dva lídři na Tour de France. Jenže osud zasáhl, že nakonec bylo všechno jinak.
Bernal si týden před startem Gira zlomil při tréninku klíční kost a bylo po nadějích. Dokázal se však rychle vrátit do formy a bylo rozhodnuto, že pojede jako domestik na Tour. Jenže Froome při projíždění časovky na Critérium du Dauphiné spadl, přivodil si mnohačetná zranění a přišel o celou sezónu. A tak se Bernal posunul na superdomestika pro obhájce prvenství Thomase.
Jenže nakonec to byl on, kdo měl v klíčových chvílích o trošku navrch a ve 22 letech vyhrál tenhle bývalý biker Tour. Stal se jejím nejmladším vítězem v poválečné historii. „Je to úžasný kluk a vítězství si zaslouží,“ pochválil Bernala Thomas, který nakonec skončil druhý.
Alaphilippe: krůček od prvenství na Tour
Byl jedním z tahounů týmu Decuninck-Quick Step. Julian Alaphilippe překročil v letošní sezóně pověst excelentního klasikáře. Ano, vyhrál Strade Bianche, Milán-San Remo a Valonský šíp, ale na Tour de France držel francouzské fanoušky ve varu téměř do posledního dne.
Alaphilippe tam každý den překračoval svůj stín. Dokázal řádit v těžkých kopcích, přestože se říkalo, že je neumí. Vyhrál jednu etapu i časovku a k radosti celé Francie držel žlutý dres lídra. Přišel o něj až v samém závěru. Definitivně v posledním horském testu do Val Thorens předposlední den Tour, kdy rupnul a propadl se na pátou příčku.
Přesto to pro něj byla životní Grand Tour a také životní sezóna. Týmu Deceuninck-Quick Step, který byl s 68 prvenstvími nejlepší mezi stájemi, pomohl Alaphilippe k prvenství hned 12 vítězstvími!
Van der Poel září všude
Již nyní je to cyklista, který vejde do historie. Září v cyklokrosu, na horském kole a teď už je i postrachem všech borců na silnici. Letos dokázal Nizozemec Mathieu van der Poel po cyklokrosové sezóně vyhrát na silnici hned tři klasiky včetně Amstel Gold Race. A na konci sezóny ještě ovládl závod Kolem Británie, kde navíc vyhrál tři etapy.
Volna si příliš nedopřál a teď už znovu vyhrává. Pro změnu na cyklokrosových tratích… Ale kromě radosti z vítězství zažil nyní i velký smutek, protože mu ve středu zemřel dědeček, legendární francouzský cyklista Raymond Poulidor.
První ekvádorský král
Richard Carapaz vyhrál květnové Giro d´Italia a stal se prvním ekvádorským vítězem jedné z cyklistických Grand Tour. Šestadvacetiletý excelentní vrchař z Movistaru dosáhl životního triumfu. Nepatřil k největším favoritům, ale vyvaroval se výkonnostních výpadků a stanul na nejvyšším stupni.
A to mu vyneslo lukrativnější angažmá. Opouští španělský Movistar, který utahuje, co se týče rozpočtu, opasky, a míří do nejbohatšího týmu Ineos. Tam už působí plejáda hvězd v čele s Froomem, Thomasem nebo Bernalem.
Sagan: jen čtyři vítězství
Peter Sagan určitě neměl tak oslnivou sezónu jako v předchozích letech. Sice posedmé v kariéře vyhrál zelený dres pro vítěze bodovací soutěže Tour de France, což byl jeden z jeho cílů, ale jinak to nebylo ono.
Slovenský expres z týmu Bora-Hansgrohe nezvítězil ani v jediné klasice, které jsou vždy jeho velkým cílem, na Tour de France slavil v hromadných dojezdech prvenství jen jednou. Po jednom vítězství přidal v Austrálii na Tour Down Under, Kolem Švýcarska a v Kalifornii. Rozhodně ne sezóna, která by v případě Sagana stála za jásot. I když k tomu přidal ještě osm druhých a pět třetích míst. Jenže jak praví známé cyklistické pravidlo, druhá, natož třetí místa nikoho nezajímají…
Quintana prchá z Movistaru
Kolumbijec Nairo Quintana spřádal plány na vítězství jedné z Grand Tours, ale nevyšlo mu to. Na Tour de France skončil až osmý, na Vueltě čtvrtý. Z tohoto pohledu je pro něj sezóna 2019 určitě zklamáním. Chtěl víc.
Navíc končí po osmi letech v Movistaru a míří do francouzského týmu Arkéa Samsic, který má zatím stále statut stáje druhé divize. Jisté je, že mu tam dali pořádný balík a prý bude mít více volnosti. V Movistaru se necítil poslední dobou komfortně a s dalšími lídry Valverdem, Carapazem a Landou si ne vždy vyšli vstříc.
„Každý mluví o tom, co bylo, ale pravdu znají jen ti, kteří zažili Movistar zevnitř. Já tam prožil osm krásných let. Někdy jsem jásal, jindy plakal, ale byly to nejdůležitější roky mojí kariéry,“ řekl Quintana.
Český prapor držel Štybar
Z českého pohledu jednoznačně vyčníval v sezóně Zdeněk Štybar. Vyhrál dvě prestižní belgické klasiky Omloop Het Nieuwsblad a E3, obě zařazené do WorldTour. K tomu ještě etapu na Vuelta Algarve, byl třetí v etapě na Vueltě a na mistrovství světa skončil v nabité konkurenci třináctý. Dařilo se mu i na dalších jednorázovkách – čtvrtý dojel na Strade Bianche, osmý na Paříž–Roubaix.
Byla to jedna z jeho nejlepších sezón na silnici a tým Deceuninck-Quick Step si služby českého cyklisty pojistil na další dva roky.
U ostatních už to taková sláva nebyla. Štybarův týmový kolega Petr Vakoč to měl hodně těžké, protože se do velké cyklistiky vracel po roční pauze kvůli těžkému zranění. Dokázal získat dva bronzy na mistrovství republiky. Na mezinárodních závodech spíš pomáhal lídrům svého týmu, ale sám vybojoval několik umístění v top 10. Na novou smlouvu to podle všeho nestačilo.
Roman Kreuziger na letošní sezónu, svou první ve stáji Dimension Data, asi kdovíjak vzpomínat nebude, protože rozhodně nebyla výjimečná. Nevybojoval žádné vítězství, na Tour de France skončil šestnáctý.
Jan Hirt z Astany skončil druhý v etapě na Giru, druhý v etapě na Tour of the Alps, velmi dobré celkově 5. místo obsadil na etapovém závodě Kolem Švýcarska. Na Vueltu, kam chtěl jet, ho tým nevzal. Zřejmě na truc, protože podepsal přestup do CCC.
V této polské formaci letos působil i Josef Černý (CCC). Jeho nejlepším výsledkem je titul domácího vicemistra v časovce, na velkých závodech plnil především roli domestika, s čímž také do CCC šel. Poprvé v kariéře se dostal na Grand Tour. A na Giro d´Italia se blýskl šestou příčkou v závěrečné časovce.
