Nejprestižnější titul ze všech je samozřejmě ze silničního závodu mužů. Jeho vítěz se nejen nesmazatelně zapíše do historie, ale získá i spoustu dalších benefitů. Tím prvním je, že celý rok může vozit na všech závodech duhový dres (kromě časovek, tam v něm jezdí mistr světa v časovce). To je svým způsobem krásné, ale taky trošku kontraproduktivní, protože je k nepřehlédnutí a každý si na něj dává dvakrát takový pozor.
Cena mistra světa vyletí jako raketa, o tom žádná. Závodníci, kteří reálně mohou pomýšlet na titul světového šampióna, mají bonusy za zisk titulu ve smlouvách s jejich týmy a v součtu s prémiemi od sponzorů může jít klidně o miliónové částky v eurech.
Detaily samozřejmě nikdo nezná, ale třeba v případě Petera Sagana, slovenského bombarďáka, který už získal tři tituly, tomu tak stoprocentně je. Nejbohatší týmy si to mohou dovolit, protože mít ve svém středu mistra světa, to je skvělá výchozí pozice pro jednání se sponzory. A věřte, že bossové WorldTour stájí umí mistra světa patřičně prodat. A je jen na nich, zda dokáží komerční aktivity ukočírovat, aby nijak nenarušily cyklistovu přípravu a výkonnost.
Prize money spíš k smíchu
Prémie jsou vypsány dopředu i Mezinárodní cyklistickou unií (UCI). Po vzoru některých jiných sportů mají muži i ženy stejné prize money, což se mnohým vzhledem k náročnosti obou závodů nelíbí, ale v podstatě to je pro mnohé jen takové lepší kapesné.
Před dvěma lety brali vítězové silničních závodů od UCI necelých 8 000 eur a nikdo neoznámil, že by se pro letošek cokoli v tomto směru měnilo. Pro našince příjemná sumička, ale pro řadu mužů působících ve WorldTour asi tak týdenní plat… Ve srovnání s prize money například v tenisových Grand Slamech je to částka spíš k zasmání. O tyhle prize money, stejně jako o prémie od národních federací, tady opravdu nejde.
Závodit se bude v časovkách i silničních závodech. Šampionát doznal změny v tom, že byla zrušena úvodní týmová časovka, kterou poslední roky jezdily nejlepší profi týmy, a místo ní se jede smíšená týmová štafeta národních výběrů, což podle mnohých bude spíš show pro lidi.
Ten nejvyšší vrchol přijde v neděli 29. září, kdy je na programu silniční závod mužské elity. Měří neskutečných 285 km, což z něj dělá jeden z nejdelších závodů roku. Snad jen březnová klasika Milán-San Remo je o pár kilometrů delší.
Nejdelší od roku 1976
Na světovém šampionátu se tak dlouhý závod opravdu dlouho nejel. Naposledy v roce 1976 v italském Ostuni, kdy profesionálové absolvovali 288 km a po nich se z titulu radoval Belgičan Freddy Maertens. V Británii navíc není zas tak vyloučen déšť, což by závod dělalo minimálně dvojnásobně těžším.
„Čtvrteční etapa na závodě Okolo Slovenska byla v tomhle směru ideální přípravou. Měřila 228 kilometrů, pršelo a bylo chladno. Pokud nám v Yorkshiru nevyjde počasí, budu na to připraven,“ přiznal Petr Vakoč, který jede v barvách Deceuninck-Quick Step generálku před MS na závodě Okolo Slovenska.
Bude jedním ze závodníků, kterým by klasikářský profil trati MS měl vyhovovat. Ale počítá s tím, že by měl být k ruce lídrovi české sestavy a parťákovi z týmu Zdeňku Štybarovi. Dalšími borci z WorldTour v českém dresu budou Roman Kreuziger a Josef Černý, doplní je duo z domácí stáje Elkov Author Jan Bárta a mistr republiky František Sisr. Černý s Bártou pak pojedou i časovku.
Štybar určitě patří do širšího okruhu favoritů. Stejně jalo Alaphilippe, obhájce titulu Valverde, van Avermaet, samozřejmě Sagan a také van der Poel. Tenhle nizozemský všeuměl má skvělou formu, na nedávno skončeném závodě Kolem Británie vyhrál tři etapy i celkovou klasifikaci a soupeři se před ním musí mít na pozoru. V očích bookmakerů je suverénně největším favoritem, kurzy na jeho vítězství spadly pod 3:1.
„Bude to vyhovovat řadě lidí – těm, co umí ardenské i kostkové klasiky a nebojí se útočit,“ odhaduje Zdeněk Štybar. „Těžko může někdo dopředu odhadovat vývoj závodu a svou roli sehraje určitě extrémní délka i počasí,“ říká lídr české sestavy.
Jeho maximem na silničním MS je 14. místo z Bergenu 2017. Maximem českých barev pak 6. příčka Romana Kreuzigera z loňského roku, kdy se jelo na těžké trati v Salcburku. „Když jsem jezdil cyklokros, vycházelo mi mistrovství světa skoro nejlíp ze všech závodů. Na silnici to zatím tak není, takže bych to docela rád konečně zlomil,“ dodal Zdeněk. „Ale těch možností máme víc. Roman určitě může hrát taky důležitou roli a Petr bude taky ve formě. Uvidíme, jak na to kdo z nás bude těsně před závodem.“
