Mont Ventoux, Francie
V překladu to znamená Větrná hora. Říká se jí také Bestie Provence a tyčí se nad regionem Vaucluse do výšky 1912 metrů. Většina fanoušků zná toto stoupání dobře z Tour de France nebo Critérium du Dauphiné. Pro mnohé je to také „plešatá“ nebo „lysá“ hora kvůli tomu, že nahoře není žádná vegetace a vidět jsou jen vápencové svahy. Není se kde ukrýt před sluncem, které tam svítí celý den. I proto dá tento kopec každému pokaždé pořádně zabrat.
V roce 1967 při Tour de France zahynul na tomto stoupání tehdejší skvělý britský závodník Tom Simpson, který asi dva kilometry pod vrcholem spadl z kola a na kolaps zemřel. Později se ukázalo, že své sehrálo obrovské vedro v kombinaci s dopingem a alkoholem. Když tam Eddy Merckx vyhrál na Tour etapu v roce 1970, potřeboval hned v cíli kyslíkovou masku. V kombinaci horka s větrem Mistral, který je na této hoře velmi častým jevem, si budete při jízdě připadat, jako by na vás celou dobru někdo foukal fénem.
Nadmořská výška: 1912 m
Převýšení: 1639 m
Délka stoupání: 21,4 km
Průměrný sklon: 7,6 %
Monte Zoncolan, Itálie
Jestli si chcete užít poklidnou odpolední vyjížďku, tak se při nájezdu na tento kopec okamžitě otočte. Tohle není opravdu nic pro rekreační cyklisty. Kopec v Kárnských Alpách je jedním z nejtěžších stoupání, jaké se na kole dají jet. Profíci ho znají hlavně z Gira, kde už se jel dosud šestkrát. „Je to jako pomalá poprava. Nejlehčí části Zoncolanu jsou jako nejtěžší kopce na Tour,“ říká bývalý profesionál Gilberto Simoni, který na Zoncolanu dvakrát zvítězil.
Organizátoři Gira dokonce jednou zvažovali, že by se Zoncolan jel během jedné etapy dvakrát. Bylo to v roce 2014 a ke štěstí závodníků od této myšlenky upustili… Když se na Zoncolan při Giru stoupá, každých 500 metrů jsou umístěny panely s nápisy „hrdinové Gira“, aby závodníkům dodaly morálku.
Pokud se na Monte Zoncolan podíváme řečí čísel, pak má posledních 8 kilometrů průměrný sklon 15 %. Nejprudší pasáže potom až 22 %, což už je neskutečná stěna. „Kilometr tady klidně jedete i sedm minut. Je to nejtěžší kopec na světě,“ přidává Španěl Igor Anton, který na Zoncolanu vyhrál v roce 2011.
Nadmořská výška: 1750 m
Převýšení: 1210 m
Délka stoupání: 10,5 km
Průměrný sklon: 11,5 %
Pico de Veleta, Španělsko
Tenhle kopec se nachází v pohoří Sierra Nevada a jedná se o třetí nejvyšší horu Španělska. A zároveň nejvyšší místo s prašnými cestami v Evropě. Možná na první pohled zní trochu jako méně slavná sestřenice Tourmaletu nebo Mont Ventoux, ale co do délky a náročnosti se s nimi může směle rovnat.
Během výšlapu nastoupáte celkem 2700 metrů, jinými slovy dvakrát tolik, co na Tourmalet. Pokud se vám při stoupání podaří ignorovat bolest, občasný sníh, pálení na plicích a pocit nedostatku kyslíku, bude vám na vrcholu odměnou nádherný výhled do širokého okolí včetně města Granada.
Nadmořská výška: 3395 m
Převýšení: 2700 m
Délka stoupání: 43 km (!)
Průměrný sklon: 6,5 %
Col du Galibier, Francie
Pokud se toto stoupání objeví v programu Tour de France, je to velký tahák pro fanoušky a zaručuje skvělou podívanou. Narozdíl od většiny kopců nezačíná v zalesněné oblasti, která se pomalu ztenčuje, ale rovnou vás hodí mezi kameny.
Když dosáhnete nadmořské výšky 2000 metrů, odměnou je vám spektakulární výhled a také spektakulární iluze. Zdá se vám, že vrchol je skoro před vámi. Jenže pozor: čeká vás dalších 7,5 km po klikatých cestách, než si můžete říci: zdolal jsem Galibier.
Nadmořská výška: 2645 m
Převýšení: 1220 m
Délka stoupání: 17,5 km
Průměrný sklon: 7 %
Col du Tourmalet, Francie
Další z ikonických kopců, který je neodmyslitelně spjat s Tour de France. Poprvé se jel už v roce 1910 a od té doby byl do trasy zařazen 83x! Hned po prvním zařazení do programu se právě kvůli Tourmaletu začalo o této etapě hovořit jako o „okruhu smrti“. V té době to muselo být skutečné peklo, vzhledem k hmotnosti a vybavení kol, jízdou s dušemi přes rameno, s jedním převodem…
Jako osobní svědectví o náročnosti nejvyššího vrcholu francouzských Pyrenejí, je blízko vrcholu socha Octave Lapizeho, francouzského vítěze Tour z roku 1910. Když stoupal na Tourmalet, křičel směrem k organizátorům: „Jste vrazi. Ano, vrazi…“ Nutno podotknout, že tehdy jeli závodníci etapu dlouhou 326 km se sedmi brutálními kopci.
Nadmořská výška: 2115 m
Převýšení: 1404 m
Délka stoupání: 19 km
Průměrný sklon: 7,4 %
Sa Calobra, Španělsko
Nachází se na rajském ostrově Mallorca. La Calobra je rybářská vesnička umístěná na úpatí hory Tramuntana. Jméno bývá často upraveno na Sa Calobra, protože právě tady stoupání startuje. Převýšení je 682 metrů a šlapat budete necelých 10 km. Oficiálně se kopce jmenuje Col dels Reis, La Calobra znamená v překladu had. A na toto stoupání to dokonale sedí kvůli 26 serpentinám klikatícím se k vrcholu. Je to jedno z nejhezčích stoupání v Evropě. Protože je Mallorca velmi žádaným místem pro trénink amatérských cyklistů i profesionálů (hlavně v zimních měsících), je právě stoupání Sa Calobra dobře známé. A když už tam jste, stojí za to na něj vyrazit.
Nadmořská výška: 982 metrů
Převýšení: 682 metrů
Průměrný sklon: 7,1 %
Délka stoupání: 9,4 km
Passo Gavia, Itálie
Náročnost stoupání na nejvyšší vrchol italských Alp se nejlépe popíše jedním konkrétním příběhem z Giro d´Italia 1988, kdy cyklisté šplhali na Gavii a udeřila sněhová bouře. Byli totálně promrzlí a do cíle dojížděli zcela vyčerpaní téměř k nepoznání. Pro řadu z nich bylo důležité jediné: nějak to přežít a dojet. Dokonce se objevily zprávy, že si někteří závodníci během stoupání čůrali na ruce, aby si je trochu ohřáli… Později byl tento den popisován jako ten, kdy i silní muži pláčou. A dodnes ho mnozí označují za nejtěžší den na cyklistických závodech v historii. Jen pro představu, na Gavii už je v těchto dnech bílo 🙂
Nadmořská výška: 2621 m
Převýšení: 1363 m
Průměrný sklon: 7,9 %
Délka stoupání: 17,3 km
