Píše se rok 1903 a Maurice Garin vyhrál první ročník Tour de France. Jeho kolo? Osmnáctikilový ocelový stroj La Francaise, bez přehazovačky, volnoběhu, s dřevěnými ráfky a jediným těžkým převodem. Kolo ovšem jednu novinku mělo – klipsny, v té době ještě nestandardní záležitost.
V letech 1910–1914 se stále častěji objevují na kolech řídítka podobná těm, která známe dnes. Takzvané oblouky si začaly nacházet oblibu napříč pelotonem. Zároveň dochází i k úpravě geometrie rámů. Zkracuje se rozvor kol pro lepší ovladatelnost a závodníci vezou na kolech pumpičku i náhradní galusku. Cizí pomoc byla v těchto dobách na Tour zakázána a závodníci se o sebe museli umět postarat.
Rychloupínák
Velký průlom v roce 1927 udělal Tullio Campagnolo – představuje rychloupínák. Do té doby závodníci měnili převody tak, že museli zastavit, vyndat zadní kolo, otočit ho a znovu nasadit. Zadní kolo totiž mělo pastorek z obou stran náboje, a závodníci tak měli na výběr ze dvou převodů. Rychloupínák tento způsob řazení výrazně urychlil.
Hliník alias dřevo
Antonin Magne vyhrává Tour v roce 1934 na hliníkových kolech, která pro výrobce testoval. Protože to bylo proti pravidlům, ráfky natřel tak, aby připomínaly dřevo, díky čemuž unikl pozornosti.
Zelená pro přehazovačky
Dalším průlomovým rokem byl rok 1937. První přehazovačky se už pár let na kolech objevovaly, ale na Tour se používat nesměly. Právě toto pravidlo bylo v roce 1937 zrušeno a přehazovačky dostaly zelenou. Nejednalo se ale o přehazovačky ovládané lankem, jako známe dnes. Tu Simplex představil až v roce 1938. Předtím se jednalo o různé pákové mechanismy, pomocí kterých mohli jezdci řadit za jízdy.
Doba poválečná
1948 – Po válce závodníci zrychlují, kvalita cest se zvyšuje a jsou kladeny větší nároky na rychlé měnění převodů. Na trh vstupuje Campagnolo s pákovým modelem Cambio Corsa.
Campagnolo představuje v roce 1951 přehazovačku Gran Sport ovládanou lankem, což znamená konec manuálním (pákovým) změnám převodů.
Suntour si v roce 1964 nechává patentovat paralelogram a představuje přehazovačku s přesnějším a rychlejším řazením.
Rámy jen z oceli
1980 – Ocel je stále v kurzu a rámy z jiných materiálů se zatím nedělají. Trubky závodních kol jsou nejčastěji Reynolds nebo Columbus. Joop Zoetemelk v tomto roce vyhrává Tour na kole s váhou přes deset kilogramů.
Nášlapné pedály
Píše se rok 1984 a francouzský LOOK představuje první nášlapné pedály, které rychle dobývají peloton a stávají se normou. Poslední vítěz Tour, jenž vyhrál v klipsnách, je Stephen Roche v roce 1987.
Okolo roku 1988 se experimentuje s karbonovými trubkami zasazenými v hliníkových mufnách. Na takovém kole vítězí Greg Lemond v roce 1989.
Hliníkové pokusy
Po roce 1990 se začíná experimentovat s hliníkem. Miguel Indurain vyhrává Tour jako poslední jezdec na ocelovém kole vážícím 9 kg v roce 1994, v následujícím roce si už pro vítězství dojel na hliníkovém stroji. Oceli definitivně odzvonilo.
Hliník ale na Tour vítězil pouze krátce – poslední vítěz Marco Pantani jel na hliníkovém kole v roce 1998. Jeho Bianchi v barvě celeste kombinované se žlutou vážilo kolem sedmi kilogramů.
Karbon & Armstrong
1999 – nástup karbonu a Lance Armstronga, který vítězí na svém Treku. To bylo prvním karbonovým kolem, jež závodník použil v každé etapě. Na první místo Lance nepustí nikoho jiného až do roku 2005, kdy Tour vyhrál posedmé a naposled. Jak to však bylo s jeho tituly poté, to už je známá skandální historie.
Známé pravidlo o minimální váze kola pro závody zavádí UCI v roce 2000. Minimální váha kola je stanovena na 6,8 kg. Znatelně aktualizovaná geometrie rámů kol přináší i moderní tapered sloupky vidlice, čímž jsou nahrazeny konusové představce.
Po zavedení pravidla pro minimální hmotnost kola výrobci ztratili cíl v podobě co nejlehčího kola, o které se celou dobu snažili. Díky moderním poznatkům se v novém tisíciletí orientace výrobců zaměřuje hlavně na aerodynamiku. V pelotonu se začínají objevovat kola s vysokými ráfky, trubky rámů s průřezy jinými než kruhovými nebo aerodynamická řídítka a sedlovky.
10 rychlostí
2003 – japonské Shimano představuje sadu Dura Ace s 10 rychlostmi na kazetě. Lance Armstrong v roce 2005 vyhrává na kole Trek Madone SSlx s váhou 7 kg.
Alberto Contador v sedle svého kola Specialized v roce 2010, kdy vyhrál Tour potřetí. O své vítězství ale přišel poté, co se v jeho moči při dopingové zkoušce našel Clenbuterol.
Stroj doby nedávné, na kterém si v roce 2016 dojel pro vítězství Chris Froome. Oproti kolům Contadora a Amstronga vidíme rozličně tvarované rámové trubky a sadu komponentů s více rychlostmi.
Jaké kolo zvítězí letos? Kdo myslíte že vyhraje? A koho byste nejradši viděli na stupínku nejvyšším?
