Ta role je často nevděčná. Domestik jede před lídrem na větru, stará se o tempo na rovinách, v kopcích, vozí lídrovi pití, jídlo, prostě zajišťuje stoprocentní servis. Když lídr zastaví na malou potřebu, domestik automaticky zastavuje taky, aby ho pak dotáhl zpět do pelotonu.
„Ty úkoly jsou více méně dané. Člověk získá každým rokem zkušenosti a pak už jsou to skoro automatismy,“ říká René Andrle, který řadu let působil v elitních španělských profitýmech a pomáhal hvězdám jako Olano, Beloki nebo Heras.
Během své kariéry jel čtyři Grand Tours. Jednou Tour, jednou Vueltu a dvakrát Giro. Všechny dokončil. V roce 2004 slavil s týmem Liberty Seguros celkové vítězství díky Španělu Robertu Herasovi. Na Giru 2001 byl Andrle u toho, když jeho parťák z týmu ONCE Abraham Olano skončil druhý.
Než odešel do Španělska, doma získal titul mistra republiky, vyhrál závod Kolem Slovenska, měl úspěchy i na závodech v zahraničí. „Cyklistika u nás a venku je jiná. Když jsem získal angažmá ve Španělsku, bylo jasné, že tam jdu jako domestik. Člověk musí být soudný. Na to, abych vyhrával velké závody, jsem prostě neměl,“ prozrazuje Andrle, který býval velmi dobrým časovkářem a třeba v prologu Gira 2001 skončil třetí.
Cyklistika se neustále vyvíjí a taktika hraje čím dál tím větší roli. Ty tam jsou doby, kdy na Tour slavili úspěch jedinci bez podpory týmu. Dnes to není možné. Sebelepší člověk sám Grand Tour nevyhraje.
„Každý z domestiků má nějakou roli. Někdo je na roviny, jiný do kopců, někdo rozjíždí spurty. Já měl své úkoly na rovinách. Když jsem jezdil v ONCE, byli jsme na Tour tři kolem našeho lídra Belokiho. Nesměli jsme se od něj hnout. Člověk musí být pořád ve střehu, protože všichni lídři se tlačí dopředu a je to neustálý boj o pozice,“ popisuje Andrle. „A na Tour je to všechno dvojnásobně těžké, protože je to největší závod a každý má obrovskou motivaci uspět,“ přidává.
Jeho práce zpravidla končila, když přišly kopce. „Na ně už byly zase jiní domestici. Mně řekli z auta: tvoje práce skončila, jeď co nejpomaleji a šetři síly na další den,“ nechává nahlédnout pod pokličku života domestika.
Jestli takový cyklista skončí na Tour úplně poslední, je úplně jedno. Důležitá je 100% práce pro tým. Dnes je dáván za příklad dokonalé spolupráce Team Ineos (dříve Sky), v jehož dresu usiluje o obhajobu vítězství Geraint Thomas. Lidi jako Kwiatkowski, Rowe, Poels, Moscon, Castroviejo, to je jistota.
„Vždycky je lepší, když se domestik s tím lídrem víc sblíží. Pak pro něj třeba v závodě udělá i ještě něco navíc, než musí. Já měl třeba nejblíž k Olanovi. To byl profesor, který jezdil hodně takticky a uměl se i šetřit. To byla ještě taková ta stará škola. Byl to pohodář, snažil se člověku všechno vysvětlit. Heras byl hodně náročný, chtěl, abychom neustále byli vpředu. Beloki se dost bál a kolikrát zůstal vzadu. Museli jsme ho pak zase dostávat na lepší pozice a práce pro něj hodně bolela,“ srovnává různé lídry Andrle, současný sportovní ředitel stáje Israel Cycling Academy.
Z Čechů býval famózním domestikem rovněž Pavel Padrnos, ze současných závodníků nemají s touto rolí v některých závodech problém Petr Vakoč ani Zdeněk Štybar, stájoví kolegové z Deceuninck-Quick Step. Převážně domestikem je v CCC Josef Černý, Jan Hirt v Astaně občas šanci na individuální výsledek dostane, ale na Grand Tours je domestikem do hor.
I když nosič vody zastává hlavně černou práci, zkrátka nepřijde. Prize money ze závodů se mezi tým dělí rovným dílem a například na Grand Tours se vítěz své často odměny ve prospěch zbytku týmu vzdá. Sám zkrátka nepřijde, protože má individuální bonusy ve smlouvě.
„Je to práce jako každá jiná. Někdo má prostě předpoklady k tomu, aby vyhrával velké závody a jiný ne. Ti lídři jsou vybraní správně, nikdo tuhle roli nedostane náhodou. No a ti ostatní jim musí pomáhat. Takhle to v cyklistice fungovalo, funguje a fungovat bude,“ dodává René Andrle.
