Divoké začátky
Závodníci se snažili obcházet pravidla dávno předtím, než se Tour de France stala celosvětovým fenoménem. Řada závodníků si trať nepovoleně zkracovala, někteří si ve stoupání pomáhali držením se auta, jiní byli dokonce přistiženi, jak se v průběhu závodu k cíli přibližují vlakem. Běžné bylo také během závodu pít alkohol, kouřit cigarety a konzumovat povzbuzovače všeho druhu. Ostatně až do 40. let byl doping povolený a k jeho plné kriminalizaci došlo ještě o dvacet let později.
Smrt Toma Simpsona při 13. etapě
Prvním tragickým skandálem, který poukázal na riziko kombinace fyzického vyčerpání a zakázaných látek, bylo úmrtí Toma Simpsona na Tour v roce 1967. Asi kilometr před vrcholem náročného stoupání na Mont Ventoux v 13. etapě Simpson nečekaně spadl z kola. I přes varování týmového mechanika se však rozhodl pokračovat. Po necelých 500 metrech se však opět začal potácet a následně zkolaboval. Krátce po převozu do blízké nemocnice byl prohlášen za mrtvého.
Později se ukázalo, že Simpson v průběhu závodu konzumoval alkohol a amfetamin, což se v kombinaci s úporným horkem a náročným stoupáním ukázalo jako fatální. Jeho smrt však přispěla k zavedení povinného testování proti zakázaným látkám v cyklistice. V následujícím roce se objevily testy nejen na Tour, ale i na Giro d’Italia a letních olympijských hrách.
Útok na Eddy Merckxe
Skandál na Tour v roce 1975 ukázal, jak silné emoce tento závod vzbuzuje. Belgičan Eddy Merckx, pětinásobný vítěz, si v tom roce jel pro šesté vítezství, kterým by sebral titul největšího počtu vítězství Francouzi Jacques Anquetilovi. Rozhněvaný „fanoušek“ z Francie, který se nechtěl smířit s tím, že by se titul přesunul do Belgie, dokázal Merckxe při stoupání na vrchol Puy de Dôme udeřit do ledvin. Dodnes není jasné, zda poškození a modřiny po této ráně způsobily, že vítězství Belgičanovi uniklo, nebo to byla jednoduše kvalita soupeřů. Jisté však je jedno, letošní ročník Staré dámy začínal v Belgii právě na počest „Kanibala“, který nechyběl na startu ani v cíli.
https://www.instagram.com/p/Bzp1Gw-IHn5/
Zrada ve vlastním týmu
Cyklistika je sice sportem jednotlivců, ale vyhrát Tour de France bez sehraného týmu jednoduše nejde. Zkušení týmoví hráči neutralizují úniky protivníků, kryjí vlastního vedoucího jezdce proti větru a zásobují jej jídlem a pitím, když je potřeba. Podobným způsobem podporoval Greg LeMond v roce 1985 svého kapitána Bernarda Hinaulta při jeho pátém vítězství na Tour. Když o rok později Hinault slíbil pomoci k titulu LeMondovi, bylo zaděláno na skandál. Hinault totiž ve 12. etapě porušil nepsaná pravidla a začal na vedoucího LeMonda útočit. Využil toho, že byl ve žlutém dresu a LeMond jako týmový kolega jej nemohl pronásledovat, a v úniku získal 5 minut. LeMond však neztratil hlavu a téměř v každé další etapě získal čas na Hinaulta. Tour nakonec vyhrál a dokázal, že v tom roce byl opravdu lepším cyklistou. Hinault po této Tour svou kariéru ukončil.
Nepsaná pravidla
Do konfliktu s nepsanými pravidly se dostal i Alberto Contador na Tour v roce 2010. Při stoupání na Port de Balès v 15. etapě dostihl Andy Schleck ve vítězném žlutém trikotu skupinku soupeřů. Chvíli poté však musel z kola sesednout kvůli problémům s řetězem. Nepsaná pravidla říkají, že pokud má jezdec ve žlutém trikotu mechanický problém, tak soupeři nesmí nastoupit, získali by tak výhodu nečestně. Alberto Contador však Schleckova problému nedbal a vyrazil kupředu. Schleck jej již nedohnal a o žlutý trikot nadobro přišel. Dodnes se diskutuje, zda byl Contadorův únik oprávněný, nebo ne.
Dopingová aféra týmu Festina
Tour de France měla za svou historii řadu dopingových afér, tou nejrozsáhlejší však zůstává případ okolo týmu Festina. Vše začalo v červenci 1998, kdy celníci na belgicko-francouzské hranici zadrželi Willyho Voeta, soigneura týmu Festina, v jehož autě našli anabolické steroidy, erytropoetin (EPO), růstový hormon, testosteron a amfetamin. Následovalo vyšetřování, které odhalilo organizovaný doping u Festiny a několika dalších týmů.
Policie prohledávala hotely, sbírala přiznání jezdců a zatýkala týmový personál. Několik týmů bylo ze závodu zcela vyloučeno, někteří sami odstoupili a z původních 189 závodníků Tour de France ten rok dokončilo jen 96. V následujících letech bylo jako reakce na tuto dopingovou aféru zavedeno častější testování a také novější testy zaměřené na dopingové transfuze a EPO. Byla také vytvořena světová antidopingová organizace (WADA), která měla jednotlivým státům v tomto úsilí pomáhat.
Lance Armstrong
Jedním z nejznámějších skandálů v cyklistice vůbec byla dopingová aféra okolo Lance Armstronga. Během své ohromně úspěšné kariéry Armstrong nasbíral sedm vítězství na Tour de France, bronzovou medaili z olympijských her a nespočet dalších titulů, aniž by prošel větším dopingovým skandálem. Až v červnu roku 2012, šest let po jeho posledním vítězství na Tour, se podařilo nezávislé americké antidopingové organizaci USADA nasbírat dostatek důkazů k obvinění ze systematického dopingu. Armstrong po letech veřejného zapírání zvolil v roce 2012 jinou taktiku, rozhodl se proti tomuto obvinění nebránit. Stálo ho to všechny tituly Tour de France, olympijskou medaili, sponzory v odhadované hodnotě 75 milionů dolarů a doživotní zákaz závodění. V lednu 2013 pak dobrovolně vystoupil v televizní show Oprah Winfreyové, kde se k dopingu přiznal a vysvětlil, že doping byl problém celé generace cyklistů.
Po uzavření vyšetřování se ukázalo, že 20 z 21 cyklistů, kteří se umístili na stupni vítězů na Tour v letech 1999–2005, bylo přímo spojeno s dopingovým skandálem. Pořadatelé se tak rozhodli v těchto letech neudělit medaile nikomu a výsledky kompletně smazali.
