„Sen se stal skutečností, je to neskutečný pocit,“ řekl cyklista španělské stáje Movistar. Růžový dres lídra oblékl po 14. etapě, kterou vyhrál, a už ho z něj nikdo nevysvlékl. Nic na tom nezměnila ani nedělní závěrečná časovka na 17 kilometrů ve Veroně.
Carapaz před ní měl náskok na druhého Vincenza Nibaliho skoro dvě minuty, a i když byl Ital lepší, Carapaz neztratil tolik, aby o prvenství přišel. Jedna změna na pódiu ale nastala. Díky lepší časovce se na třetí příčku vyhoupl Slovinec Primož Roglič a Mikel Landa se musel spokojit se čtvrtým místem.
Skvělý Černý
V časovce se skvěle předvedl Josef Černý, který skončil na výborném šestém místě, když ztratil jen 11 sekund na vítězného Američana Chada Hagu! Úřadující český mistr z polské formace CCC porazil mj. Rogliče nebo Nibaliho!
„Myslím, že celé Giro můžu hodnotit kladně. Byl to opravdu tvrdý závod, ale měl jsem několik slušných výsledků, v jedné etapě jsem jel i v úniku. Forma byla dobrá a jsem rád, že mi vyšla ta časovka,“ prozradil Černý, který jel první Grand Tour kariéry. Obsadil konečné 115. místo, Jan Hirt z Astany, který skvěle pracoval pro kolumbijského lídra Lópeze, byl sedmadvacátý.
Carapaz věřil, že v časovce už vedení udrží. „Ale trpěl jsem při ní od startu do cíle. Bylo to vydřené, vůbec se mi nejelo dobře,“ přiznal. V cíli na něj čekali rodiče, manželka i oba potomci. Došlo i na slzy dojetí. Syna Santiaga a dceru Sofii pak Carapaz vzal na stupně vítězů.
„Velký dík patří mému týmu za fantastickou podporu a práci během celých tří týdnů. Také děkuji celému Ekvádoru i Latinské Americe. Měl jsem z domova spoustu pozitivních ohlasů a snad jsem všem udělal radost,“ prozradil Carapaz.
První kolo bez brzd
Jeho příběh je pozoruhodný. Vyrůstal v horách blízko hranic s Kolumbií. Jeho rodina se živila hlavně prodejem kravského mléka a malý Richard na poli často pásl krávy. Jeho maminka navíc onemocněla rakovinou, a i když boj s touto zákeřnou nemocí vyhrála, musel Richard doma otci hodně pomáhat.
První kolo dostal v osmi letech. No kolo… Táta přinesl domů staré BMX bez sedla, brzd a šlapek. Zřejmě ho našel někde pohozené. Dalo se trochu dohromady a Richard na něm brázdil prašné cesty a kopce v okolí. „To kolo pořád máme doma. Nechali jsme si ho jako věc, která připomíná Richardovy začátky. Je doma vedle trofejí,“ prozradila jeho sestra Cristina.
Kolo malého Carapaze chytlo, ale závodit začal daleko později. Ve dvaceti se stal nejlepším mladíkem závodu Kolem Guatemaly, v témže roce (2013) získal i titul v silničním závodě na Panamerických hrách v kategorii U23.
Závodil za lokální týmy v Ekvádoru, ale brzy si ho všimli skauti. Šel do kolumbijského týmu Strongman-Campagnolo. „Už tehdy byl skvělý vrchař,“ přiznal jeho někdejší trenér Luis Alfonso Cely.
V roce 2015 dostal laso ze španělského týmu Lizarte. „Pozvali ho na šestiměsíční zkoušku bez jakékoli mzdy. Bylo to hodně riskantní, ale Richard měl hned jasno, že do toho jde,“ řekla novinářům jeho sestra. Odtud už byl jen krůček do Movistaru, protože Lizarte je jeho farmou.
A tam si ekvádorský talent vychovávali. Tak dobře, že už vloni byl na Giru celkově čtvrtý a letos vystoupil dokonce na nejvyšší stupeň. O tomhle Ekvádorci ještě určitě v budoucnu hodně uslyšíme…
