Léčba tohoto vrozeného onemocnění je často řešena formou ergoterapie a logoterapie. Cílem je zvýšení soběstačnosti a samostatnosti v běžných denních činnostech, jako jsou domácí práce nebo vaření. Terapie jsou často vedeny formou hry zaměřené na to, aby dítě muselo nad pohybem přemýšlet a zkusilo zapojit nové pohybové stereotypy. Do této kategorie spadá i jízda na kole. Není běžné, že by se autistické děti vždy učily jezdit na kole, ale děje se tak stále častěji, a to kvůli benefitům, které tato činnost autistům přináší.
Na kole za kvalitnějším životem i pro autisty
Díky problémům s rovnováhou a koordinací se mnoho dětí s PAS nenaučí jezdit na kole. Studie z roku 2015 prokázala výrazné zlepšení fyzických dovedností u dětí s PAS po pěti týdnech pravidelného ježdění na odrážedle.
Studie se účastnilo osm dětí s PAS ve věku 6 – 10 let, které neměly žádnou předchozí zkušenost s jízdou na kole nebo odrážedle. Třikrát týdně po dobu pěti týdnů docházely na 15minutovou jízdu na odrážedle. Během studie byla u dětí vyšetřovaná stabilita prostého stoje a stoje na nerovném povrchu.
Dle doktora Andrewa Shima, předsedy katedry kineziologie a lidského výkonu na Univerzitě Briar Cliff, který studii vedl, je závěr jasný. „Po pěti týdnech ježdění na odrážedle došlo k výraznému zlepšení stability ve všech směrech.“ Zároveň dodává, že odrážedlo je v začátcích lepší než kolo, protože děti nemají takový strach z pádu.
Zlepšení ve všech ohledech
Jízda na kole, byť bez pedálů nebo řetězu, může zlepšit i další autistické symptomy. Amy Heustonová, učitelka na škole pro děti se speciálními potřebami v Jižní Dakotě, použila ve svém programu třináct odrážedel STRIDER. Zjistila, že ježdění na kole dětem pomohlo ve zlepšení řeči, sociálních interakcí i chování.
Další formou jízdy na kole pro autistické děti, která se v Americe používá, je tzv. Buddy Bike. Je to kolo postavené tak, aby dítě sedělo před dospělým, který kolo řídí. Tento způsob usnadňuje dítěti jízdu na kole. Má svá řídítka a šlapáním může přispět k jízdě. Nemusí úplně perfektně držet rovnováhu, protože s tím mu stejně jako s řízením pomůže dospělý.
Podle organizace pro autisty Generation Rescue je jízda na kole přínosná v mnoha ohledech. Zlepšuje integraci senzorických vjemů, zlepšuje celkové pohybové dovednosti, posiluje oslabené svalové skupiny a má pozitivní efekt na stabilitu. Samostatná jízda na kole také zvedne dítěti sebevědomí, protože je to zvládnutí úkolu, který předtím neumělo.
Z pohledu cyklisty – autisty
Zajímavé je, že dle jednoho dospělého s PAS je cyklistika ideální aktivitou pro autisty. Patricku McCallisterovi byl v roce 1993 diagnostikován Aspergerův syndrom. Na svém blogu píše, že autismus a cyklistika jdou ruku v ruce.
„My autisti milujeme věci, které se točí,“ a hned dodává: „Máme také rádi rytmické aktivity a můžeme je dělat celé hodiny. Zároveň nemáme rádi oční kontakt, takže když jedu na kole, je to pro mě jako v autistově pohádce. Způsob, jakým se točí přední kolo, je omamující a nádherný. Pohybuju se repetitivním způsobem po celé hodiny a uvolňuju tak ze sebe spoustu stresu.“
Jízda na kole si také rozumí s autistickým projevem monotématičnosti. Autisté dokáží mluvit o jedné věci dlouhé hodiny. „Mí kamarádi cyklisti se také celou dobu baví jenom o kolech a cyklistice. Když jsem mezi nimi, chovají se všichni na pár hodin jako já a já nejsem ten divný,“ dodává Patrick McCallister.
