Není úplně jisté, jak se mladá Hélène dostala ke kolu, každopádně víme, že jako osmnáctiletá se stala světovou rekordmankou v hodinovce. Od té doby její sbírka vítězství pouze narůstala. V roce 1896 vyhrála Course de 12 Jours, dvanáctidenní závod v Londýně, a stala se mistryní světa na 2 km, které ujela za 4:31. Později, v roce 1897, dominovala tato talentovaná cyklistka na dalším mistrovství světa a v roce 1898 vyhrála Grand Prix d’Europe.
Hélène měla štěstí na dobu, ve které závodila. Nejen že v této době mohly ženy závodit, ale také si mohly přijít na slušné peníze, a stát se tak nezávislé. Toto období trvalo ale jen sedm let mezi roky 1895 – 1902. S novým stoletím ženská cyklistická scéna a její příznivé podmínky vymizely. To Hélène nemuselo trápit, protože v té době už se živila jako kaskadérka.
Vymyslela vlastní trik, který nazvala „Lidský šíp“. Při něm se tato mladá žena spustila na kole z prudké rampy, vyskočila a přistála na druhé části rampy vzdálené celých 15 metrů. Snad ani není nutno dodat, že rampa neměla žádné zábradlí. Její trik byl úžasný a vynesl jí místo v magazínech i statut VIP hosta na mnoha akcích. Později se rozhodla vyměnit kolo za motorku, trik přejmenovala na „La Moto Ailée“ neboli „Okřídlená motorka“. Při tomto triku si však přivodila zranění, následovala několikaměsíční hospitalizace.
Po rekonvalescenci se Hélène vrhla na dráhu herečky. Vystupování na jevišti jí asi nepřišlo dostatečně adrenalinové, a tak závodila v automobilových závodech za Clement-Bayard. Ti jí také nabídli, aby se ujala role testovacího pilota v letadle, které právě sestrojili. Na koho jiného než na Hélène by se s takovou prosbou obraceli?
Nezapomeňte ale, že jsme na počátku 20. století, kdy způsob, jak se dostat do vzduchu, byl v zásadě vyřešen, ale letecké pokusy provázely velké problémy s bezpečností. Piloti často umírali při tragických nehodách. Přesto se Hélène rozhodla do toho jít. Po krátkém rozhovoru s mechanikem, což se ukázalo být jako jediné školení pilotáže, nasedla mladá pilotka do letadla. Tam ale zpanikařila a záhy havarovala. Naštěstí přežila bez jediného škrábnutí, stejně jako při druhé nehodě o několik let později v Oděse. To samé se ale nedá říct o letadlech, ta byla kompletně zničena.
Bratři Farmanové se rozhodli sponzorovat tuto vycházející hvězdu nebes a vybavili ji vším potřebným vybavením. Hélène sbírala jednu trofej za druhou po celé Evropě, ale i v Americe. Mezi významné milníky patří datum 19. dubna 1910, kdy jako první pilotka vezla pasažéra. Byla čtvrtou ženou, která kdy dostala pilotní průkaz. Za své úspěchy obdržela prestižní francouzské ocenění, nejvyšší státní vyznamenání Légion d’Honneur.
Pak ale vypukla první světová válka a Hélènino létaní skončilo. Stala se ředitelkou nemocnice a po válce žurnalistkou. V této době se jako 45letá provdala za Pierre Mortiera, editora Le Gil Blas, populárního kulturního magazínu té doby. Její manžel byl Žid, a tak druhou světovou válku přečkali v exilu. Bohužel Pierre zemřel roku 1946 na rakovinu. Hélène se vrátila do Paříže a předsedala ženské části klubu Aéro-Club de France. Zemřela v roce 1961. Dodnes je na ni vzpomínáno jako na jednu z nejvíce fascinujících celebrit, která svoji cestu ke slávě začala cyklistikou.
