Obecně platí, že řidiči nesmí předjíždět, pokud by to ohrozilo bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu. Vzhledem k tomu, že pravidla lze interpretovat různými způsoby, země jako Španělsko, Belgie, Francie a Austrálie zavedly předpisy, které stanoví minimální vzdálenost, již je třeba dodržet při předjíždění. Ve skutečnosti se na silnicích pohybuje spousta rozumných řidičů a cyklisty předjíždějí opatrně. Těžko posoudit, zda je to kvůli zákonu, nebo prostě proto, že si uvědomují, jak děsivý je moment, kdy se zpětné zrcátko téměř dotkne řídítka. Zvolněte, pokud budete čelit nárazům větru nebo se budete muset vyhnout kanalizaci, cyklisté ztrácejí drahé centimetry mezi vámi a vozem.
Netrpělivost a řízení
Někteří řidiči jsou netrpěliví. Pokud narazí na cyklistu v nepřehledné části cesty, nechtějí zpomalit a čekat na vhodnější část silnice, aby jej předjeli ve větší vzdálenosti. Proto se rozhodnou předjíždět v zatáčce nebo úzkém místě, což je velmi riskantní manévr. Jediný způsob, jak tomu může cyklista v daný okamžik zabránit, je jet v těchto místech uprostřed cesty. Je proto důležité, aby řidiči věděli, že to není známka arogance nebo pokusu dostat se jim do cesty, ale bezpečnostní opatření pro všechny.
https://www.instagram.com/p/BBDAVUuillv/?utm_source=ig_embed
Studie publikovaná v roce 2010 v Queenslandu v Austrálii ukázala, že i když řidiči obvykle považují cyklisty za černé ovce dopravy, záznamy o nehodách tuto teorii neprokazují. Studie se zabývala 6 774 cyklistickými nehodami zaznamenanými v letech 2000 až 2008. Cyklisté byli vinni v méně než polovině případů, konkrétně byli obviněni ze 44,4 % nehod. Většina cyklistických nehod byla způsobena motoristy. Podle studie univerzity v Adelaide bylo 79 % kolizí mezi auty a cyklisty zaviněno chybou řidičů. Britské ministerstvo dopravy svými údaji (60 – 75 %) se svými australskými kolegy souhlasí.
Metr a půl jako zákonná norma
Přijetí předpisu a zavedení povinné vzdálenosti 1,5 metru pro předjíždění považujeme i my za dobrou věc. A to hned z několika důvodů:
– řidiči by nepředjížděli podle svých mnohdy nesprávných odhadů, ale budou muset respektovat pravidla bezpečného předjíždění stanovená dopravními odborníky
– cyklisté by byli uznáváni jako zranitelnější skupina uživatelů silnic
– práva cyklistů by byla uznána a definována zákonem stejně jako jejich bezpečná zóna v silničním provozu
– řidiči by měli jasně stanovený standard pro předjíždění, což by jim usnadnilo rozhodování, co mají dělat
– snížilo by se riziko nehod
– vymahatelnost práva by v takových případech byla jednodušší
– cyklisté by měli dostatek prostoru, aby se vyhnuli překážkám, jako jsou otvory, sklo atd.
Větší vzdálenost nabízí řidičům vodítko pro bezpečné předjíždění
Někdy řidiči opravdu nevědí, jak správně předjíždět. Robert Šťastný z výzkumu bezpečnosti silničního provozu společnosti Škoda Auto doporučuje řidičům, aby vždy udržovali vzdálenost 1,5 metru. „Silniční pruh je asi 3 metry široký, takže 1,5 metru je zhruba polovina jeho šířky. Pokud samotní cyklisté potřebují dalších 1,5 metru a vůz má šířku 2 metry, pak se řidič nezařadí při předjíždění cyklisty do svého dopravního pruhu. I přesto řidiči takto často předjíždějí. Osobně se vždy snažím předjet cyklisty stejným způsobem, jako předjíždím auto – tím, že využiji pruh pro opačný směr jízdy,“ říká Robert Šťastný. Ten zároveň nabádá ke zvýšené opatrnosti, pokud vůz táhne přívěs, který je širší než samotný vůz – například karavan. „V takových případech se stává, že se auto vyhýbá cyklistovi, ale jeho přívěs jej zasáhne. Taková kolize je ještě horší než střet s vozem, protože existuje nebezpečí, že cyklista padne pod kola,“ varuje Šťastný a dodává, že při otáčení se zadní roh přívěsu značně posunuje ke kraji, což významně ohrožuje cyklisty. Proto musí být vzdálenost ještě větší než obecně doporučené minimum 1,5 metru.
Bezpečné předjíždění není jen otázkou přesně vypočítané vzdálenosti, je to především otázka vzájemného respektu mezi jednotlivými účastníky silničního provozu. Podle Jiřího Polomise z české organizace BESIP je tento aspekt ještě důležitější v zemích, kde není dostatek prostoru pro rozdělení různých druhů dopravy do samostatných drah, např. silnice pro automobily a cyklistické stezky pro cyklisty.
„Osobně se vždy snažím předjet cyklisty stejným způsobem, jako předjíždím auto – tím, že využiji pruh pro opačný směr jízdy.“
„S ohledem na bezpečnost provozu vždy musím respektovat důležitost sdíleného prostoru. V ideální situaci by bylo dobré si vyměnit role. Řidiči by měli sednout na kolo v místech, kde se vyskytují automobily, aby zjistili, jaké to je být ohrožován projíždějícím vozidlem,“ vysvětluje Jiří Polomis. To, co považuje za nejproblematičtější, jsou jednoznačně orientované skupiny – například řidiči automobilů, kteří převážně působí jako řidiči a jen občas jako chodci v dopravě, a podle toho vnímají prostor. Situace je podobná ostatním skupinám řidičů různých druhů dopravy. „Jsou to kořeny nepříznivých kolizních situací, kdy se uživatelé silnic obviňují navzájem,“ vysvětluje Jiří Polomis. Většina zemí zahrnuje ohleduplné chování do svých právních předpisů. Ty obvykle uvádějí, že každý uživatel silnice je povinen jednat uvážlivě a disciplinovaně, aniž by omezoval ostatní účastníky silničního provozu nebo ohrozil jejich bezpečnost.
Co mohou udělat cyklisté
Zatím jsme diskutovali především o povinnostech řidičů, ale i cyklisté mohou přispět k snadnému a bezpečnému předjíždění. Podle Roberta Šťastného ze Škoda Auto je prvním kritériem dobrá viditelnost cyklistů, a to i z větší vzdálenosti. Pokud si řidič všimne cyklisty včas, může naplánovat svůj předjíždějící manévr pečlivěji oproti situaci, kdy jej zpozoruje až v poslední chvíli. Řidiči mohou mít naspěch, pokud musí předjet větší skupinu. „Když je peloton příliš dlouhý, je vhodné jej rozdělit na několik částí a ponechat dostatečný prostor pro auto mezi nimi, aby řidič mohl přerušit manévr předjíždění,“ říká Robert Šťastný. Cyklisté v pelotonu by si měli držet od sebe bezpečnou vzdálenost, protože i menší kolize mezi nimi mohou mít tragické následky, když je peloton předjížděn autem.
Oboustranná komunikace
Jak řidiči, tak cyklisté mohou na silnici projevit dobrou vůli. Pokud se auto blíží k cyklistovi zezadu a silnice je zřetelně bez překážek, cyklista se může přiblížit ke kraji. Dává tak řidiči vědět, že o něm ví a rád mu dovolí projet. To ale není možné pokaždé, protože tvar silnice ne vždy umožňuje bezpečnou jízdu na kole. Jistá forma komunikace s řidičem může být praktická v případě, kdy vozidlo dojede cyklistu před zatáčkou. Cyklista, který už vidí, co se děje v zatáčce, může signalizovat řidiči za sebou, že se neblíží žádná auta z protisměru a je bezpečné předjíždět. Je to otázka velmi křehké důvěry. Pokud řidič věří cyklistovi, že je cesta volná a nemůže se stát nic neočekávaného, může jej předjet, aniž by byl sám schopen zkontrolovat, zda je tento manévr opravdu bezpečný. Ujistěte se, že předjíždění neohrozí cyklistu. Každé setkání řidiče a cyklisty je vždy příjemnější, pokud se cyklista usměje a zamává, místo toho aby použil hrubá a rozhněvaná gesta. Vzájemné porozumění a respekt je náš nejdůležitější společný cíl
.
