V prosinci jí bylo 41 let, ale Kateřina Nash má pořád duši i výkonnost mladé holky. Je jednou z klíčových postav amerického Clif Pro Teamu, vyhrává závody na horském kole i v cyklokrosu a kromě toho zvládá také práci v několika komisích při Mezinárodní cyklistické unii. Již řadu let žije v USA a domů za rodiči se podívá párkrát do roka.
Katko, máte nějaký zaručený recept na sportovní dlouhověkost?
Nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale sport je pro mě životní styl. Jsou dny, kdy člověka něco nebaví, něco naštve, ale vždycky máme příležitost sednout si na kolo a jet se projet do přírody. Mě to pořád baví.
Taky jste pořád úspěšná…
Jsem typ sportovce, který chtěl a chce být pořád co nejlepší. Ať už v lyžování nebo později na kole. Ale už jako juniorka jsem zjistila, že si člověk všechny úspěchy musí vydobýt tvrdou prací. Bez ní to nejde. Nic není zadarmo. Mě vždycky motivovaly hlavně neúspěchy. Snažila jsem se z nich poučit a být lepší.
A to se vám podle výsledků dařilo.
Jo, můžu být spokojena. Sice mi třeba chybí ten duhový dres mistryně světa, ale na bikách i v krosu jsem dokázala vyhrát závod Světového poháru a byla jsem celkově třetí, mám medaile z mistrovství světa v cyklokrosu. Na olympiádě v Riu jsem na bikách skončila pátá, 25 vteřin od medaile. Pořád se snažím být co nejlepší a je jedno, co jedu zrovna za závod. Napůl nic dělat neumím. Až někdy dojedu závod a bude mi úplně jedno, jak jsem dopadla, tak to bude asi ten den, kdy bych měla skončit.
Jaké máte plány na rok 2019?
Relativně podobné jako v loňském roce. Pokračuji v Clif Pro Teamu. Budu závodit na horských kolech, možná i na gravel biku a zase zkusím i nějaký cyklokros, který je pořád moje srdcovka. Kalendář ještě není stoprocentně dořešený, budeme to ladit během března. Tým prošel poměrně velkými změnami, protože hlavní sponzor chce, abychom závodily primárně v USA. Dvě holky budou jezdit i svěťáky, ale zčásti i s reprezentačními týmy svých zemí.
Vás už na Světových pohárech neuvidíme?
Kdybych je chtěla jezdit, tak se tam asi dostanu, ale já už se před dvěma lety se Světovým pohárem v podstatě rozloučila. Nemám moc důvodů, proč se tam vracet. Už se mi nechce tolik cestovat po světě. Je spousta jiných zajímavých závodů a sponzory našeho týmu zajímají spíš ty masové akce v USA, kde jsme v užším kontaktu s lidmi, kteří ty výrobky (doplňky stravy a sportovní výživu Clif bar – pozn. aut.) kupují.
Nejrůznější maratony a masové akce vás baví?
Užívám si je a možná právě tohle prodloužilo moji kariéru. Ty závody se pořád posouvají někam jinam, pořád se na nich dají vydělat slušné peníze a na spoustu z nich můžu cestovat autem. Když jsem jezdila svěťáky, skoro pořád jsem musela lítat do Evropy.
Jak plánujete další sportovní budoucnost?
Já vždycky řešila smlouvy jen na další rok. Tak jsem to měla nastavené. Kolo mě stále baví, živí mě a je to pro mě radost. Těším se na tuto sezónu a uvidíme, co bude dál.
Kromě aktivní kariéry jste i prezidentkou komise sportovců při Mezinárodní cyklistické unii (UCI). Co tato funkce obnáší?
Díky té funkci jsem i ve výkonném výboru UCI a v cyklokrosové komisi, takže bych měla jezdit na většinu kongresů, kde se o něčem důležitém hlasuje, a já mám taky hlasovací právo. Když bylo letos mistrovství světa v cyklokrosu v Dánsku, den a půl před závody jsem musela chodit na ta jednání. Ale je to celkem zajímavá práce a není to tak, že bych musela kvůli kongresům neustále někam létat.
Dostanete se ještě na běžky?
Jo, pořád mám běžky ráda a jsou pro mě ideální relax. Zrovna teď pojedu třicítku bruslením u Lake Taho, na to se moc těším.
Jak často jste v Česku?
Když jsem jezdila závody v Evropě, tak to šlo víc. Byly roky, kdy jsem v Čechách strávila v součtu měsíc. Teď jsem tam byla dva týdny na podzim. Určitě zase přijedu v červnu, protože babička slaví devadesátiny. U toho nemůžu chybět.
