Váš príbeh je ako z románu a určite v ňom zohralo úlohu aj šťastie. Ako to vlastne bolo po tom, ako vás oslovila agentúra, prvú Tour ste pre nich fotila zadarmo a až postupne ste sa dostala na to lukratívne miesto fotenia z motorky, na ktoré čakajú desiatky fotografov aj dnes?
Holandská agentura Cor Vos, která má ve světe velké cyklistiky stabilní místo a renomé, mne oslovila až po několika letech, kdy jsem se v tomto prostředí pohybovala. A ano, bylo to, jak říkate. Šéf si se mnou sedl na chodník a zeptal se mne, zda bych pro něj chtela pracovat za takových podmínek. Neváhala jsem ani na minutu, věděla jsem, že to je příležitost. Ta se mi podařila využít a postupem času jsem získala důvěru a rok od roku jsem v rámci Tour měla stále větší a větší zodpovědnost. Skončilo to tak, že jsem po mnoho let poté fotila celý závod z motorky. Ale Tour nebyl jediný závod, který jsem pro agenturu fotila, v rámci roku jich bylo mnohem více, od ledna až do podzimu. V dnešní době máme velmi nadstandardní pracovní vztah, nevidíme se už často, ale zrovna dnes se domlouváme na focení letošní Tour of Flanders, jednoho z jednodenních monumentů současné profesionální cyklistiky.
Hovorí sa o vás, že vôbec na bicykli nejazdíte, je to pravda, alebo aspoň rekreačne si občas vyrazíte niekam do prírody?
Jsem vysloužilá tenistka a je pravda, že na kole moc nejezdím. Ani ne proto, že by mne to nebavilo, ale kvůli tomu, že na to prostě nemám čas. Trochu sportuji, ale dělám věci, které mi trvají maximálně hodinu – cvičím, plavu, běhám. A na kole jezdím jen se svým desetiletých synem Timem.
Fotografi majú na motorke dva fotoaparáty, prečo je to tak? Aké ďalšie vybavenie pri sebe na motorke máte?
Máme dva fotoaparáty, protože je na každém z nich jiný objektiv – jeden širokouhlý a druhý s delší ohniskovou vzdáleností. Měnit objektivy na motorce je nejen nepraktické, ale není na to ani čas. Na motorce nebo ve vestě mám ale ještě další 2-3 objektivy, v pravé brašně jsem mívala oblečení do deště a něco na pití, levá patřila řidiči motorky a jeho potřebám :-).
Aký je váš názor na fanúšikov, ktorí často vstupujú cyklistom do cesty a sú rok od roka odvážnejší?
Fanoušky obecně mám ráda, protože dělají závodu neopakovatelnou a mimořádnou atmosféru. Nemyslím si, že by byli rok od roku odvážnější, ale samozřejmě se čas od času najde někdo, kdo se chová neukázněně. Nikdy jsme žádnou kolizi na motorce neměli, ale párkrát moc nechybělo… chápu je jako součást závodu a i my s tím, že by se něco mohlo stát musíme počítat.
Jazda na motorke, hlavne ako spolujazdec a fotograf je dosť aj o rovnováhe. Máte so šoférom nejaké dohodnuté znamenia?
Pár drobných věcí samozřejmě ano, ale nic sofistikovaneho to není. Řidič si vybere ucho, do kterého mu říkám, co bych chtěla, když si za jízdy stoupám na motorce, přidrží mě zezadu levou nohu, abych nespadla, pokud potřebuje zrychlit a ja jsem zrovna otočená zády ke směru jízdy, dá mi vědět… v podstatě jsou to už automatické věci. Ja jsem zodpovědná za fotky, které přivezeme, on za to, aby jsme dojeli v pořádku a nic se nám nestalo.
Počas rokov, ktoré fotíte máte jedného vodiča, alebo sa to strieda na každej Tour?
Řidičů jsem za ta dlouhá léta měla několik. Agentura je najímá a platí v průběhu celé sezóny. Takže konkrétně na Tour asi čtyři, si myslím, pokud počítám správně. S jedním jsem pracovat neuměla, všichni ostatní byli moc fajn.
Aký je váš vzťah s vodičom počas pretekov? Je to priateľský vzťah, kedy si napríklad večer vymeníte dojmy, alebo čisto profesionálny a stretnete sa len ráno pred etapou?
Pracujeme v týmu, zpravidla jsme čtyři. My dva a pak další člověk, který musí jet autem do cíle, nainstalovat počítače, editovat fotky a zpravidla ještě jeden fotograf. S řidičem spolu trávíme téměř veškerý čas, mimo toho, kdy spíme. Snídáme spolu, jedeme na etapu spolu, pracujeme, po etapě se mi v tiskovém centru dívá přes rameno, co jsme vyfotili, večeříme spolu, vykládáme si o tom, co nás čeká další den. Vždy je lepší, pokud spolu vycházíte i jako lidi, protože sedět tři týdny za zády někomu, s kým si nemáte co říct, by nebylo úplně komfortní. Jinými slovy, trochu navzájem víme, co od sebe očekávat a to, obzvláště v těžších situacích, velmi pomáhá.
Počas jednej etapy nafotíte určite obrovské množstvo fotiek, viete koľko ich asi tak v priemere za jeden deň je a koľko ich reálne použijete?
Nejsem fotograf, který by fotil vše, co vidí, snažím si trochu vybírat ještě před tím, než zmáčknu spoušť, ale i tak je to relativně velké množství fotek. Samozřejmě to záleží i na charakteru etapy, ale je to většinou okolo 800-1000 záběrů. Na Tour rozhodují drobné detaily, takže pokud víte, že se děje něco mimořádného, to naopak držíte ruku na spoušti neustále. Pro aktuální agenturní použití vydáváme okolo 100 fotek denně, další posléze pro časopisy a agenturní archiv.
Čo sa stane s fotografiami, ktoré nepoužijete? Archivujete ich a občas sa vám, alebo agentúre niečo z nich hodí v budúcnosti?
Ano, na to už jsem částečně odpověděla v předchozí otázce. Obecně platí, že fotografie závodníků z Tour de France jsou ty nejcennější. Taky pracujeme pro několik týmů, které od nás denne dostávají fotky pro použití na svých sociálních sítích. Vše vyfocené se průběžně ukládá na externí HD a agentura je po Tour všechny prochází a znovu edituje.
Máte možnosť vybrať fotografie, ktoré sa následne použijú, alebo to robí niekto z agentúry?
Fotografie vybírám buď já nebo šéf, který dlouhá léta s námi jezdil jako editor. Ale je to skoro jedno, dobrou fotku pozná on i já, ten výběr po etape není až tak složitý – vítěz, důležité momenty celkově, důležité momenty pro Holandsko, speciální požadavky od novinářů, nejaká atmosféra, nějaká krajina…
Zažila ste ešte časy, keď sa fotilo na filmy. Dnes sa už fotky dajú posielať priamo z fotoaparátu do agentúry aj s gps súradnicami, kde bola fotka urobená. Aký je váš pohľad na technologický pokrok, ktorý máme dnes?
Ano, začínala jsem, když se fotilo na diapozitivy a negativy. Každý den jsme je po etapě posílali letecky do Rotterdamu, kde se následne skenovaly. Taky pamatuji, že jsme negativy vyvolávali sami, sušili, skenovali a poté posílali. A dnes to jde přímo z foťáku do agentury. Obecně platí, že dříve bylo jednodušší pracovat, protože byla menší konkurence, a složitější fotky posílat, dnes je to naopak. Technologický pokrok neřeším, beru to jako součást práce, nelpím na tom či onom, dobrá fotka je jen jedna a je úplne jedno, čím byla vyfocena a jak poslána. Samozřejmě ale, na Tour de France, stejně tak jako třeba na olympiádě potřebujete to nejlepší dostupné vybavení, aby jste byli v agentuře schopni v konkurenci obstát.
Ktorá etapa je najviac fotogenická, ktorú máte ako fotografka najradšej?
Nejfotogeničtější a nejsilnější jsou hory, to je bez debaty. Nejen že jsou krásné sami o sobě, ale je na nich i spousta diváků, atmosféra je mimořádná a většinu se tam rozhoduje i to, kdo Tour vyhraje.
Tvrdíte, že Peter Sagan je najvýraznejšia osobnosť cyklistiky v súčasnej dobe a osobne ste zažila časy najväčšej slávy Lance Armstronga a mnoho iných hviezd. V čom vidíte Petrovu jedinečnosť z vášho pohľadu?
Tady budu velmi stručná. Jeden, ne-li nejlepší cyklista současnosti a mimořádná osobnost. Někdo, kdo umí a ještě u toho umí i pobavit lidi okolo, někdo, na kom je vidět, jak moc má cyklistiku rád a jak se jí on sám o sobě baví.
Ako sa dokážete odlíšiť od ostatných fotografov, je to uhlom pohľadu, alebo citom pre detail? Zohráva v tom svoju úlohu aj to, že ste vyštudovala dizajn?
Na tohle skoro neumím odpovědět :-). Dělám, co je mi vlastní a nevím, proč to tak je. Možná proto, že nejezdím na kole, že se na to dívám trochu “z povzdálí”, možná proto, že jsem studovala dějiny umění, nebo proto, že jsem potkala ty správné lidi, kteří mně to “naučili”, opravdu nevím. Vždycky jsem chtěla dělat fotky, které vydrží déle, než následující den v novinách – fotky, které budou alespoň trochu nadčasové a budou v sobě mít alespoň špetku neopakovatelného.
Vo svojom voľnom čase fotíte aj niečo iné, prírodu alebo rodinu alebo ste rada, že fotiť nemusíte a odreagujete sa inak?
S focením cyklistiky pomalu končím, protože je to nejen velmi časově náročné, ale hlavne spojené s cestováním a už nechci a vlastně ani nemohu neustále někam odjíždět. Mám desetiletého kluka, bydlíme v pražské Tróji a sem i chodí do školy. Živí mne focení, které je částečně spojeno se sportem, ale fotím také spoustu jiných věcí. Snažím se dělat práci, která mne baví s lidmi, pro které chci pracovat.
V minulosti ste fotila aj historické kostoly, spolupracovala s pivovarom Bernard. Čo fotíte v súčasnosti a aké máte plány do budúcna?
Spolupráce s Bernardem stále trvá, v těchto dnech dokončujeme knihu pro Pražskou Botanickou zahradu – rok jsem fotila jejich vinici a v květnu by měla vyjít obrazová publikace, ale žádné velké osobní fotografické plány do budoucna nemám. Přála bych si, aby mne focení, resp. práce stále bavila, aby byl Tim spokojený a vyrostl z něj fajn kluk a aby byli všichni moji blízcí zdraví.
