Měl sbírat výsledky, dost možná i triumfy, třeba i osmý na republikovém šampionátu v Opočně, kde se navíc měly rozdělovat letenky na olympiádu v Tokiu. Nic z toho se ale nekoná a Jan Bárta z letošní sezony ukrojil jen jediný závodní den v Chorvatsku a v něm 154 kilometrů. Jako každý jiný, který se živí kolem, má teď vynucenou pauzu. Zatím do 1. července, do kdy cyklistická federace UCI prozatím přerušila sezonu 2020.
Je to prazvláštní klima, jaké nyní ve sportu vládne. Od poloviny března, tedy poslední etapy závodu Paříž-Nice, je cyklistika ve stavu klinické smrti a nikdo neví, kdy se svět vrátí do normálu. Bárta proto musel překopávat plán, protože prakticky na každý víkend od úvodního závodu v Chorvatsku měl v programu nějaký další. Ale i on nyní žije v mraku nejistoty.
„Něco takového jsem za dvacet let své kariéry ještě nezažil,“ podivuje se a může tohoto výpadku jedině litovat. Jaro totiž bylo vždycky „jeho“ obdobím, protože se umí doma přes zimu skvěle připravit, a pak je schopen formu udržet až do konce června, tedy do termínu republikového mistrovství.
Bojí se zavřených hranic
Snad proto má doma tolik zlatých medailí. „Ale teď je to celé uříznuté,“ říká člen třetidivizní české stáje Elkov-Kasper. „Uvidíme, kdy se zase bude závodit a kdy se dostaneme na start do zahraničí, protože je možné, že hranice zůstanou zavřené delší dobu. Přitom rozdíl v kvalitě závodů v Česku a třeba ve Francii je obrovský.“
Po únorovém soustředění v Calpe vyrazil k úvodnímu startu na Balkán, jímž byla jednorázovka Umag Trophy (63. místo), ale po úvodním podniku všechny další zrušili a Bárta se s týmem vracel narychlo domů do rouškové epidemie „Pak jsem si dal týden volno a začal pozvolna znova trénovat,“ vypráví. „Když se ukázalo, že minimálně do konce dubna závody nebudou, bylo potřeba trochu zastavit načasování formy.“
Tu původní směroval k mistrovství republiky na konci června, kde měl obhajovat zlatý trůn, ale termín šampionátu byl přeložen na druhou polovinu srpna. Přesto Bárta dál šampionát bere jako svůj cíl roku. Ať bude, kdy chce. Protože ten hlavní – boj o olympiádu – ze známých důvodů padl.
Konec kariéry neplánuje
Tokio mělo být po Londýnu 2012 a Riu 2016 jeho třetím olympijským startem a nejspíš i rozlučkou s pěti kruhy. Ale kvůli onemocnění celé planety byly hry o rok odsunuty a je tak otázka, jestli 35letý závodník ještě další sezonu v top formě vydrží. „Pro mě je odklad asi ta horší varianta, protože v 35 letech patřím mezi starší sportovce,“ uvědomuje si, ale druhým dechem dodává: „Končit ještě neplánuju, ale člověk stárne a tohle je přeci jen další rok navíc.“
Vzhledem k profilu silničního závodu pod horou Fudži by měli dvě ze tří pro Česko vyjetých míst obsadit Kreuziger, Štybar případně Hirt, to poslední by mělo připadnout nejlepšímu domácímu časovkáři, který pak svoji práci odvede i v závodě s hromadným startem. A v Česku se o časovkářskou pozici jedničky ucházejí Černý, profesionál polského CCC, své ambice má taky Vakoč, kolega hvězdného Van der Poela v druhodivizním Alpecin-Fenix, a samozřejmě i zkušený veterán Bárta. A ty obavy ohledně věku? Zlatému Cancellarovi bylo v Riu 35 let a vítěz z Londýna Wiggins byl 32letý. Know-how tedy má na olympijské scéně svou váhu.
„Když nám zrušili a posunuli olympiádu, bylo mi hodně těžko,“ přiznává Jan Bárta prvotní nával frustrace a skepse, protože i on ztratil cíl a najednou neměl k čemu vzhlížet. „Zkrátka nemáte směr. Ale už jsem přišel na to, že výhodu v této situaci mají ti, kdo si to na kole užívají. Já si teď jezdím pro radost, protože když to někdo bere jen jako práci, víc ho ta změna zdrtí. Dokud jsem se sám na sport díval jen jako na práci, dost mě to ubíjelo. Teď z toho mám radost, trénování mě baví a užívám si ho.“
